Čís. 8374.

Odpůrčí nárok.
Postupem pohledávky, určené již exekučním titulem, přechází na postupníka právo k odpůrčí žalobě jen, prokázán-li postup listinou veřejnou nebo veřejně ověřenou (§ 9 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 12. října 1928, Rv II 92/28.)
Dr. P. postoupil žalobci palmární pohledávku za Annou S-ovou, rozsudkem mu právoplatně přisouzenou. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na Anně S-ové, by byl proti němu prohlášen bezúčinným prodej nemovitosti Annou S-ovou Františku N-ovi. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Z námitek žalovaného jest nejdůležitější námitka nedostatku aktivní legitimace. Podle § 8 odpůrčího zákona ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. jest oprávněn k odporu každý věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelná, z čehož vysvítá, že odporující věřitel musí míti vykonatelný exekuční titul pro pohledávky. Jak ze skutkového přednesu žalobcova zřejmo, měl tento exekuční titul jen Dr. P., nikoli žalobce, jemuž byla postoupena Dr. P-em jen pohledávka, nikoliv však exekuční nárok na vydobytí této pohledávky, neboť žalobce neprokázal způsobem předepsaným v § 9 ex. ř., že exekuční nárok naň přešel. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Připomíná se, že rozsudek prvého soudu neobsahuje zjištění, zamítaje žalobu jen pro nedostatek aktivní legitimace, poněvadž žalobce nepředložil ověřenou listinu o postupu ve smyslu § 9 ex. ř. Názor procesního soudu jest nesprávný. Podle § 8 odpůrčího zákona jest zapotřebí, by věřitel měl vykonatelnou pohledávku, a není mezi stranami sporu o tom, že postupitel Dr. P. takovou pohledávku měl z rozsudku okresního soudu ze dne 15. prosince 1925 a není popřen ani postup na žalobce. Tím je však vyhověno podmínkám § 8 zákona a není zapotřebí, by o postupu byly zřízeny veřejné listiny podle § 9 ex. ř., poněvadž postupem nabyl žalobce také práva k podání odpůrčí — Čís. 8374 —
žaloby (§ 1394 obč. zák.). Nicméně nebylo lze žalobě vyhověti z jiných důvodů, pročež bylo odvolání uznáno za neodůvodněné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolacímu soudu bylo se především, než vešel v řešení věci samé, zabývati námitkou, vznesenou žalovaným již v řízení první stolice, že se žalobci nedostává aktivní legitimace k vedení sporu. Nižší soudy vyřešily otázku namítaného nedostatku aktivní legitimace na straně žalobcově různě, prvý soud odpověděl k ní kladně, odvolací soud neshledal však námitku odůvodněnou. Různost nazírání obou soudů na tuto otázku tkvěla v další otázce, zda s postupem pohledávky určené již v exekučním titulu z osoby, označené v rozsudku, na osobu jinou, přechází na tuto jinou osobu také právo podati odpůrci žalobu, když se postup nestal, jak je tomu v souzeném případě, zvláštní formou, či zda jest zapotřebí, by se takový postup stal listinou veřejnou nebo veřejně ověřenou, jak to předpisuje § 9 ex. ř. Přisvědčiti jest prvému soudu, hájícímu názor, že postup takový se musí státi způsobem předepsaným v § 9 ex. ř. Podle § 8 odp. ř. jest k odporu oprávněn každý věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelná. Vykonatelnost pohledávky jest tudíž předpokladem pro oprávnění odporujícího věřitele k odporu. Odporujícímu věřiteli náleží, by prokázal, že má vykonatelnou pohledávku za dlužníkem. Tímto důkazem nabývá odporovatel proti odpůrci oprávnění k odpůrčí žalobě. Požadavkem vykonatelnosti pohledávky jest, že jest věřitel s to a může pro svou pohledávku ihned zavésti exekuci proti dlužníkovi. Nemůže-li kdo z jakéhokoliv důvodu přistoupiti ještě k nucenému vymáhání pohledávky, nemůže pro tuto pohledávku uplatňovati odpor (Bartsch Poliak str. 1040). V případě, o nějž jde, jest zjištěno, že postupitel Dr. P. měl za dlužnicí Annou S-ovou vykonatelnou pohledávku na základě rozsudku okresního soudu ze dne 15. prosince 1925. Nelze však říci, že i žalobce postupem ujednaným, jak není sporno, ústně mezi ním a Dr. P-em, nabyl vykonatelné pohledávky po rozumu § 8 odp. ř., za dlužnici. Bylo by tomu tak jen tehdy, kdyby mohl žalobce na základě onoho rozsudku a postupu vésti již exekuci pro postoupenou pohledávku proti dlužnici. Aby tak mohl učiniti, zabraňoval mu však předpis § 9 ex. ř., podle něhož může míti exekuce místo pro jinou osobu, nežli tu, která jest v exekučním titulu označena jako oprávněná, jen, prokáže-li se listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými, že závazek v exekučním titulu určený přešel z osoby v něm pojmenované na osobu, jíž jest exekuce navržena. Vykonatelnost pohledávky žalobcovy proti dlužnici závisela tudíž na průkazu, že postup se stal listinou veřejnou nebo veřejně ověřenou. Že se postup stal takovým způsobem, nebylo žalobcem ani tvrzeno. Není-li pohledávka, nabytá žalobcem, v poměru mezi ním a dlužnicí, a o poměr ten právě jde, vykonatelnou a neměl-li proto žalobce vykonatelného — Čís. 8374 —
exekučního titulu pro vydobytí své pohledávky, byla oprávněna výtka žalovaného, že se žalobci nedostává aktivního oprávnění ke sporu. Musila-li býti žaloba již z toho důvodu zamítnuta, nebylo třeba zabývati se dovolacími důvody žalobcem uplatňovanými.

Citace:

č. 8374. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 314-316.