Čís. 8336.

Úřední zástupce chudých jest oprávněn ke všem procesním úkonům, k nimž zmocňuje advokáta procesní plná moc podle zákona, ale jen potud, pokud se vztahují k bezplatnému hájení práv chudé strany při — Čís. 8336 —
ústním projednávání. K výkonům těm nepatří již přijetí rozsudku. Rozsudek jest doručiti straně a nemá významu jeho opětné doručení jejímu advokátu, ustanovenému za zástupce chudých pro odvolací řízení. Žádostí o zřízení zástupce chudých pro odvolací řízení se odvolací lhůta neprodlužuje.
(Rozh. ze dne 26. září 1928, R II 287/28.)
Žalobu o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud odvolání odmítl. Důvody: Již v žalobě bylo žádáno o ustanovení zástupce chudých a procesní soud, vyřizuje žalobu, ustanovil chudé žalující straně k bezplatnému hájení jejích práv podle § 64 čís. 4 c. ř. s. zástupcem auskultanta Dr. K-a, jenž ji také při všech ústních jednáních zastupoval. Rozsudek byl doručen 28. dubna 1928 městskému úřadu sociální péče v J. Dne 9. května 1928 sepsán byl okresním soudem v J. protokol s generálním poručníkem jako zástupcem městského sociálního úřadu, ve kterém žalující strana prohlásila, že míní podati odvolání z rozsudku žalobní žádost zamítnuvšího, a navrhla, by procesní soud ustanovil úředníka soudu nebo státního zastupitelství k sepsání odvolacího spisu а k jeho včasnému podání. Tento protokol došel k procesnímu soudu dne 10. května a byl — když strana žalující dne 13. května dodatkem ku řečenému protokolu zaslala doručený jí rozsudek »k dalšímu řízení« — procesním soudem dne 14. května vyřízen v ten rozum, že byl výbor advokátní komory požádán o ustanovení advokáta a připojen rozsudek žalující stranou vrácený za účelem jeho doručení advokátu, který bude ustanoven. Dekretem výboru advokátní komory byl ustanoven Dr. Josef Κ., advokát v Z., jemuž dekret i s rozsudkem doručeny 16. května, načež 19. května došel sepsaný jím odvolací spis. Toto odvolání jest opožděným a muselo proto býti odmítnuto podle § 471 čís. 2, § 474 druhý odstavec, § 473 c. ř. s. v zasedání neveřejném. Mylným jest názor odvolatelův, že rozsudek byl mylně proti zákonným předpisům doručen straně a nikoli ustanovenému zmocněnci (auskultantu Dr. K-ovi) a že je tím dána zmatečnost po rozumu § 477 čís. 4 c. ř. s., která tu ovšem byla napravena tím, že rozsudek byl znovu doručen k rukám právního zástupce (advokáta Dr. K-a); ježto pak toto nové doručení stalo se 16. května, běží prý lhůta odvolací teprve od 17. května. Úředník, jenž byl podle § 64 čís. 4 c. ř. s. ustanoven zástupcem chudé strany, jest sice tímto ustanovením oprávněn k veškerým procesním úkonům, k nimž zmocňuje advokáta plná moc procesní stranou mu daná již po zákonu (§ 31 c. ř. s.), ale není zmocněncem chudé strany po rozumu § 93 c. ř. s. tak, že by i veškeré doručování za sporu muselo se díti k jeho rukám; to stanoví § 93 c. ř. s. jen ohledně zmocněnců písemnou plnou mocí strany vybavených, zástupci úředníku podle § 64 čís. 4 c. ř. s. ustanovenému však strana plné moci nedává (§ 133 třetí odstavec j. ř.). Ani rozsudek není doručován tomuto úřednímu zá- — Čís. 8336 —
stupci (§ 133 čtvrtý odstavec j. ř.); správně byl tedy rozsudek doručen přímo straně a nikoli auskultantu Dr. K-ovi. Toto doručení stalo se 28. dubna a od této doby jest počítati lhůtu k odvolání; pozdější nové doručení rozsudku advokátu Dr. K-ovi, zástupcem pro opravné řízení ustanovenému, nemění na věci nic, rozsudek se doručuje s účinkem pro počátek lhůty k odvolání jen jednou, přímo advokátovi pro opravné řízení ustanovenému jen tehdy, když chudá strana dříve ještě, než byl rozsudek doručen jí, prohlásí, že hodlá podati odvolání, a navrhne, by rozsudek byl doručen přímo advokátu, který bude ustanoven jejím zástupcem. Žalující strana ovšem prohlásila, když už rozsudek byl jí doručen, zavčas ve lhůtě odvolací, že hodlá podati odvolání, a navrhla, by soud učinil opatření po rozumu § 90 zákona o soud. org., podle kteréhožto ustanovení měl se procesní soud zachovati i potom, kdyby i bez takovéhoto výslovného návrhu chudá strana byla ohlásila, že se hodlá odvolati, a žádala za zřízení advokáta, ježto při dojití protokolu ze dne 9. května zbývaly už jen dva dny k podání odvolání; nestalo-li se tak, prošla ovšem lhůta k odvolání a nebylo to napraveno tím, že rozsudek už jednou platně doručený byl doručen znovu, již po lhůtě, advokátu ustanovenému pro opravné řízení. Odvolání teprve 19. května jest proto opožděným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení jest v podstatě správné. Usnesení prvého soudu ze dne 17. září 1927 o povolení práva chudých a o zřízení zástupce chudých opíralo se zřejmě, třebaže to nebylo výslovně řečeno, o předpis § 64 čís. 4 c. ř. s. Podle toho zřídil soud pro chudou stranu zástupce k bezplatnému hájení jejích práv při ústním projednávání u soudu první stolice. Tomu tak rozuměla i strana žalující, neboť, hodlajíc podati odvolání, učinila nový návrh na zřízení zástupce, tentokráte k sepsání odvolacího spisu. Zmocnění a činnost zástupce zřízeného podle § 64 čís. 4 c. ř. s. byly podle tohoto předpisu obmezeny na hájení práv při ústním jednání. Pro něho neplatil předpis § 93 c. ř. s. o povinném doručování zmocněnci, neboť předpis ten platí jen, když strana dala pro právní rozepři plnou moc procesní podle § 31 c. ř. s., kdežto úřednímu zástupci chudá strana plné moci nedává (§ 133 čtvrtý odstavec j. ř.). Širší oprávnění a povinnosti zástupce chudých, než je stanoví § 64 čís. 4 c. ř. s., nelze vyvozovati ani z ustanovení § 133 druhý odstavec j. ř., neboť jednací řád, jsa pouhým nařízením, zajisté nechtěl a nemohl změniti zákonný předpis c. ř. s., pročež řečenému ustanovení lze rozuměti jen tak, že úřední zástupce chudých ovšem je oprávněn ke všem procesním úkonům, k nimž zmocňuje advokáta daná procesní moc podle zákona, ale jen v mezích uloženého mu působení, totiž potud, pokud se vztahují k bezplatnému hájení práv chudé strany při ústním projednávání. K těmto výkonům nepatří již přijetí rozsudku, jež soud prohla- — Čís. 8336 —
šuje až po skončení ústního jednání. Právem proto doručil prvý soud rozsudek přímo straně a nikoli jejímu zástupci chudých a nelze mu vytýkati, že tím žalující straně odňal možnost před soudem projednávati. Názor stížnosti, že odvolací lhůta začala znovu běžeti ode dne, kdy rozsudek byl — znovu — doručen jejímu advokátovi zřízenému jako zástupce chudých, nemá v zákoně opory, ježto, jak dolíčeno, rozsudek byl správně a platně doručen straně osobně, takže opětné jeho doručení nemohlo míti již právní účinek. Také nelze za to míti, že se odvolací lhůta prodloužila žádostí o zřízení zástupce chudých pro odvolací řízení nebo způsobem, jakým ji první soud — proti jejímu jasnému znění — vyřídil, neboť, jak lze usuzovati z ustanovení § 73 druhý odstavec c. ř. s., závěrem z opaku nemá řízením o povolení práva chudých býti řízení ve věci hlavní — až na výjimky stanovené v § 73 druhý odstavec — zdržováno. Odvolací soud pokládal proto odvolání, podané až 19. května 1928, t. j. 21tý den, podle § 464 c. ř. s. právem za opozděné.

Citace:

č. 8336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 254-257.