Čís. 8594.

Nejde o zmatek podle § 477 čís. 5 c. ř. s., byla-li strana zastoupena u okresního soudu ve sporu nad 2 000 Kč obecným zmocněncem, aniž — Čís. 8594 —
1673
o zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s., bylo-li s takovýmto zmocněncem před soudem projednáváno a strana nevytýkala při příštím ústním jednání, k němuž se dostavila, porušení předpisu § 29 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 28. prosince 1928, Rv I 861/28.)
Žalobě domáhající se přístupu na půdu bylo vyhověno soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
S hlediska § 503 čís. 1 c. ř. s. napadá dovolatel rozsudek odvolacího soudu pro zmatečnost podle § 477 čís. 4 po případě 5 c. ř. s., přihodivší se již v řízení před prvým soudem. Odpor takový jest ovšem přípustný, neboť kdyby bylo řízení v prvé stolici skutečně zmatečným, a kdyby odvolací soud k tomu nehleděl, bylo by zmatkem stiženo i odvolací řízení a rozsudek odvolacího soudu (Plenární rozhodnutí čís. 7671 sb. n. s.). Avšak v tomto případě není výtka zmatečnosti odůvodněna. Dovolatel tvrdí, že jednání, počínajíc dnem 25. října 1927, jest zmatečné proto, že při ústním jednání tohoto dne v prvé stolici byl za žalovaného přítomen jen jeho obecný plnomocník Václav H. a za žalobce že sice byl přítomen advokát Dr. K., ale ten byl vyslýchán jako svědek, a dále proto, že při ústním jednání dne 23. listopadu 1927 byly sice přítomny obě strany osobně, ale bez právních zástupců. Dovolatel má pravdu potud, že v tomto sporu, jehož předmět byl oceněn na 2 200 Kč, mohl býti, vzhledem k tomu, že v místě procesního soudu sídlí alespoň dva advokáti, za zmocněnce ustanoven podle § 29 prvý odstavec druhé věty c. ř. s. jen advokát, a že postup procesního soudu, jenž k ústnímu jednání dne 25. října 1927 připustil jako zmocněnce nedostavivšího se žalovaného jeho syna Václava H-a, byl nezákonným. Dovolatel však přehlíží, že tu šlo jen o relativní nucené zastoupení advokátem podle prvého odstavce § 29 c. ř. s., kde jest přikázáno stranám, by se daly zastupovati advokáty, jen tehdy, když se samy nesúčastní projednávání, nikoliv o nezbytné zastoupení advokáty v advokátském sporu podle § 27 c. ř. s., kde strana sama nemůže vůbec projednávati. Proto jsou bezvýznamnými výtky, že při ústním jednání dne 25. října 1927 nebyli žalobci zastoupeni advokátem, když tento byl vyslýchán jako svědek, ježto žalobkyně Josefa M-ová byla zároveň osobně přítomna, a že při ústním jednání dne 23. listopadu 1927 nebyla žádná strana advokátem zastoupena, ježto byly osobně přítomny obě strany. Pokud se týče zmíněného nezákonného postupu procesního soudu při ústním jednání dne 25. října 1927, jest především uvésti, že o zmatku podle § 477 čís. 5 c. ř. s. nemůže býti řeči, neboť tento zmatek předpokládá, že strana nebyla v řízení vůbec zastoupena, nebo, potřebuje-li zákonného zástupce, že nebyla zastoupena takovýmto zástupcem. Zákon nemá tu na zřeteli nedostatek zákonem předepsaného zastoupení advokátem, nýbrž jen nedostatek zastoupení po stránce — Čís. 8595 —
1674
hmotněprávní, o který nedostatek v tomto případě nejde, poněvadž žalovaný byl i při ústním jednání dne 25. října 1927 zastoupen, ovšem proti předpisu zákona jen obecným zmocněncem. Ale ani s hlediska § 477 čís. 4 c. ř. s. nelze ve vytýkaném postupu procesního soudu spatřovati zmatečnost řízení. Podle tohoto zákonného předpisu jest řízení zmatečným, byla-li straně nezákonným postupem, zejména opomenutým doručením, odňata možnost před soudem projednávati. Jest proto zkoumati, zda byla žalovanému odňata tato možnost tím, že k ústnímu jednání dne 25. října 1927 byl soudem připuštěn za žalovaného jeho obecný zmocněnec Václav H., vykázavší se písemnou plnou mocí ze dne 21. května 1927. Ze spisů jest zřejmo, že žalobci proti tomu nic nenamítali, zejména že nenavrhli vydání rozsudku pro zmeškání, že věcné údaje a návrhy zmocněnce byly zapsány do jednacího protokolu a že při následujícím ústním jednání dne 23. listopadu 1927, při němž byl žalovaný již osobně přítomen a také jako strana slyšen, byly výsledky dosavadního jednání, tedy i výsledky ústního jednání ze dne 25. října 1927 zopakovány, a že žalovaný nevytýká porušení předpisu § 29 c. ř. s. Z toho plyne, že žalovanému nejen nebyla odňata možnost projednávati před soudem, nýbrž naopak, že s ním byl spor skutečně projednáván. Zmatečnost s účinkem zrušovacím podle § 477 čís. 4 c. ř. s. způsobuje jen úplná výluka strany z projednávání rozepře, tedy porušení zásady rovného slyšení stran (Klein: Vorlesungen str. 236—237), a poněvadž v tomto případě byly slyšeny obě strany a jen část ústního jednání byla vadně provedena, nejde o zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s. a dovolací důvod podle § 503 čís. 1 c. ř. s. není opodstatněn.

Citace:

č. 8594. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 700-702.