Čís. 8501.

Kratší lhůty § 575, prvý odstavec, platí i tehdy, domáhá-li se nájemník na pronajímateli odevzdání najaté věci podle § 1096 obč. zák., třebaže žaloba nesměřuje proti tomu, s nímž byla nájemní smlouva uzavřena, nýbrž proti jeho nástupci ve vlastnictví věci.
(Rozh. ze dne 24. listopadu 1928, Rv I 1732/28.)
Žalobci najali od manželů H-ových v jejich domě krám s přiléhající obytnou místností. Od manželů H-ových koupil napotom dům žalovaný. Žalobu, jíž se domáhali žalobci na žalovaném, by byl uznán povinným odevzdati jim do užívání místnost jimi najatou, procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud odmítl dovolání i dovolací odpověď.
Důvody:
V souzeném případě domáhají se žalobci jako nájemníci proti žalovanému jako vlastníku domu, by jim odevzdal do užívání obytné místnosti v tomto domě, které najali zároveň s krámem a ostatním příslušenstvím od Františka a Marie H-ových, předchůdců žalovaného ve vlastnictví domu, na dobu do 14. února 1931. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu platí ustanovení § 575 prvý odstavec c. ř. s. také v řízení o žalobách, jimiž nájemníci vymáhají na pronajímatelích odevzdání najaté věci podle § 1096 obč. zák., a jde tedy o to, zda tohoto předpisu a důsledkem toho i předpisu § 575 prvý odstavec c. ř. s. lze použíti v souzeném případě bez ohledu na to, že žaloba na odevzdání najaté obytné místnosti nesměřuje proti původním pronajímatelům, nýbrž proti jejich nástupci ve vlastnictví domu, v němž se místnost nalézá. Na tuto otázku nutno odpověděti kladně hledíc k předpisu § 1120 obč. zák., podle něhož jest nový nabyvatel nájemního předmětu nucen vstoupiti do nájemního poměru ujednaného mezi jeho předchůdcem ve vlastnictví jako pronajímatelem a mezi nájemníkem potud, pokud zákon stanoví úchylku od právní zásady, že kup ruší nájem. Ve smyslu § 1120 obč. zák. musí nový nabyvatel trpěti, by nájemník dále vykonával práva ze smlouvy nájemní, jest však oprávněn dáti mu z nájemního poměru řádnou výpověď a tím dosavadní smlouvu zrušiti. Než i tento důsledek § 1120 obč. zák. doznal změny zákonem o ochraně nájemníků, podle něhož pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní jen se svolením soudu a jen z důležitých důvodů. Že se toto další omezení vztahuje také na pozdější nabyvatele nájemního předmětu, o tom není pochybnosti. Když tedy i po zcizení nájemního předmětu poměr nájemní před tím založený trvá dále, nutno považovati i nového nabyvatele tohoto předmětu za pronajímatele a žalobu na odevzdání najaté věci proti němu podanou posuzovati podle § 1096 obč. zák. stejně, jako kdyby byla podána proti původnímu pronajímateli. Z toho plyne, že i v souzeném případě platí ustanovení § 575 prvý odstavec c. ř. s. o kratších lhůtách a že tedy jak dovolání tak i dovolací odpověď měly býti podány do 8 dnů. Poněvadž se tak nestalo, bylo obě odmítnouti jako opožděné (§ 507 c. ř. s.).

Citace:

Č. 8501. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 528-529.