Č. 12250.

Pojišťovací právo: Okr. nem. pojišťovna neni oprávněna zrušiti nebo změniti svůj pravoplatný výměr, kterým pro adresáta tohoto výměru byla založena určitá právní situace.
(Nález ze 4. ledna 1936 č. 20.645/35.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Ústí n. Orlicí (adv. Dr. František Kraus z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 31. prosince 1932 o dobrovolném sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. nem. pojišťovna v Ústí nad Orlicí vydala Janu B. výměr z 27. prosince 1926, ve kterém mu oznámila, že při převzetí agendy dřívější okr. nem. pokladny v Lanškroune bylo zjištěno, že mezi jejími členy jest také jmenovaný jako člen dobrovolný. Při přezkoumání tohoto členství shledalo představenstvo pojišťovny, že jeho tehdejší přijetí stalo se neoprávněným způsobem. Podle § 1 zák. č. 221/24 Sb. týká se pojištění nemocenské, invalidní a starobní jen zaměstnanců. Dobrovolné pojištění podle § 250 jest vyhrazeno toliko těm členům, kteří vystoupili z pojistné povinnosti, a po svém vystoupení oznámí do 4 týdnů pojišťovně, že chtějí býti dobrovolně pojištěni. Za platnosti dřívějšího zákona bylo vyloučeno, aby samostatní živnostníci stali se dobrovolnými členy. Jejich přijetí bylo tehdy nezákonné. Výměr skončil prohlášením, že dobrovolné pojištění J. B. jest neplatné a že příště nebudou od něho žádné obnosy přijímány. Tento výměr nabyl formální právní moci.
Ve výměru z 15. března 1930 vyslovila stěžující si pojišťovna, že dobrovolné členství J, B. zaniklo v důsledku ustanovení § 7 stanov pojišťovny, resp. § 251 odst. 4 zák. č. 221/24 Sb., poněvadž nebylo zaplaceno pojistné za 4 týdny po sobě jdoucí. Členství to nemohlo však býti prohlášeno za neplatné a nezákonné, ježto ve stanovách ani v zákoně není žádného ustanovení, z kterého by mohly býti vyvozeny tyto důsledky neplacení pojistného. Neplacení jeho bylo jen důvodem, z kterého byl J. B. vyloučen z dalšího pokračování v dobrovolném pojištění. Jedině za tím účelem byl vydán výměr z 27. prosince 1926, ve kterém však pojišťovna vyjádřila své stanovisko způsobem naprosto nesprávným použitím zákonných ustanovení. Trpěl tedy tento výměr řadou vadností, pokud se týče jeho obsahu, takže byl v rozporu nejen se stavem faktickým, ale i se stavem právním, a měl býti zrušen okr. správou politickou v Lanškroune z moci úřední, třebaže stížnost proti němu byla podána opožděně. Ježto se tak nestalo, bere pojišťovna výměr z 27. prosince 1926 jako vadný co do obsahu zpět, resp. pozměňuje jeho obsah v tom smyslu, že dobrovolné pojištění, které vzniklo dne 1. října 1921 u okr. nem. pokladny v Lanškrouně, v době, kdy byla sloučena s okr. nem. pojišťovnou v Ústí nad Orlicí, již neexistovalo, poněvadž zaniklo podle ustanovení §§ 250 odst. 4 a 251 odst. 4 zák. č. 221/24 Sb. neplacením příspěvků po dobu delší 4 týdnů.
K odvolání, jež podal z tohoto výměru J. B., okr. úřad jej zrušil a rozhodl, že původní výměr okr. nem. pojišťovny z 27. prosince 1926, ježto nebyl instančním pořadem zrušen ani změněn, nabyl právní moci, a ježto nevykazuje takových závad, pro něž by byl absolutně zmatečný a neplatný, trvá ještě po právu, takže jeho dodatečné jednostranné odvolání nebo změnění odporuje všeobecným právním zásadám, zejména principu právní bezpečnosti. Nař. rozhodnutím zem. úřad v Praze toto rozhodnutí potvrdil z důvodů v něm uvedených.
Stížnost, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost a vadnost řízení, nss neshledal důvodnou z těchto úvah:
Nezákonnost nař. rozhodnutí vytýká stížnost poukazem na ustanovení § 83 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., o němž se domnívá, že stěžující si pojišťovnu opravňovalo k tomu, aby svůj původní výměr z 27. prosince 1926, ve kterém prohlásila dobrovolné pojištění J. B. od počátku za neplatné, zrušila, resp. změnila pozdějším výměrem z 15 března 1930 v ten smysl, že toto pojištění zaniklo pro neplacení pojistného za 4 týdny po sobě jdoucí.
Námitka tato jest bezdůvodná již proto, že podle cit. paragrafu zůstává nezměněno dosavadní právo úřadu rušiti nebo měniti právoplatné rozhodnutí z úřední moci. Úřadem ve smyslu vlád. nař. č. 8/1928 Sb. jest pak podle § 2 odst. 1 rozuměti toliko úřady vyjmenované v § 1 odst. 1 tohoto nař., k nimž však okr. nem. pojišťovny nenáležejí, takže stěžující si pojišťovna pro svůj postup předpisu § 83 vůbec dovolávati se nemůže. Vývody, jimiž stížnost uplatňuje, že literatura i praxe správního práva připouští, že úřad může podle citovaného ustanovení z úřední moci i potom, kdy jeho opatření nebo rozhodnutí nabylo formálně právní moci, je zrušiti nebo změniti, když následkem vad o správní akt v technickém smyslu jiti nemůže, nemohou oprávněnost postupu st-lčina prokázati proto, že st-lka osobuje si tím oprávnění, jež sice za určitých předpokladů přiznává se výjimečně správnímu úřadu, stěžující si pojišťovna však správním úřadem není.
Není-li pojišťovna správním úřadem ve smyslu vlád. nař. č. 8/1928 Sb., pak není třeba zabývati se již otázkou, zda prohlášením stěžující si pojišťovny, obsaženým v původním, formální právní moci nabyvším výměru z 27. prosince 1926, byl nebo mohl býti porušen nějaký kogentní předpis právního řádu, a zda porušení to mohlo by býti předpokladem, aby správní úřad tento výměr přes jeho pravoplatnost zrušil nebo změnil.
Nebyla-li podle tohoto stěžující si pojišťovna formálně oprávněna k vydání nového výměru, kterým původní svůj pravoplatný výměr, jímž pro spolužalovanou stranu byla založena určitá právní situace, zrušila, resp. změnila, pak nemají žádné právní relevance příčiny, jež pojišťovnu vedly k tomu, že onen druhý výměr vydala. V tom, že žal. úřad o těchto, pro řešení sporu nerozhodných příčinách nekonal šetření, nelze proto shledati stížností vytýkanou podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss.

Citace:

Č. 12250. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 162-164.