Čís. 10366.

Poddlužník jest oprávněn složiti pohledávku na soudě, činili-li si na ni nárok nejen zástavní věřitelé, nýbrž i osoby, jimž byl dlužník část této pohledávky postoupil.
Přípustná jest žaloba podle § 37 ex. ř. se žalobním návrhem, že zabavení pohledávky povinného, povolené žalovanému k vydobytí jeho vykonatelné pohledávky, není po právu.
Předmětem postupu mohou býti i pohledávky budoucí, pokud není pochybnosti o osobě příštího dlužníka a o pohledávce samé co do jejího vzniku.
Postupník jest oprávněn domáhati se žalobou podle § 37 ex. ř. nepřípustnosti exekuce na postoupenou mu pohledávku.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1930, Rv II 724/29.) žalovaná firma zabavila dne 29. května 1928 k vydobytí svých peněžitých pohledávek 3292 Kč a 4805 Kč pohledávku dlužníka za obcí M. Obec M. složila dlužníkovu pohledávku 40000 Kč na soudě. Žalobce, tvrdě, že mu dlužník postoupil dne 22. května 1928 ze své pohledávky za obcí M. 5000 Kč, domáhal se žalobou, o niž tu jde, na žalované firmě, by bylo zjištěno, že zabavení dlužníkovy pohledávky za obcí M., povolené žalované firmě k vydobytí jejích pohledávek 3292 Kč a 4805 Kč není po právu a že žalovaná firma nemá nárok na přikázání částky zabavené pohledávky ve výši celkem 9594 Kč z rozvrhové podstaty. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalované firmy potud, že uznal právem, že zabavení pohledávky příslušející dlužníku za obcí M., povolené ve prospěch pohledávky žalované 3292 Kč a 4805 Kč není po právu, správně jest nepřípustné co do částky 5000 Kč; jinak žalobu zamítl. Důvody:
Žalující strana netvrdí, že v exekuční věci proti firmě P. (dlužníku) jest věřitelkou, že má za ní pohledávku zajištěnou na zabavené pohledávce, ani netvrdí, že povinná strana jí postoupila, co pro ni zbude z rozvrhové podstaty po zapravení všech nároků (hyperocha podle § 285 třetí odstavec, §§ 213 a 217 poslední odstavec ex. ř.), nýbrž opírá žalobní žádání o tvrzení, že jí povinná strana postoupila ze své pohledávky za obcí M. část 5000 Kč, a to 22. května 1928, kdežto zabavení této pohledávky ve prospěch žalované stalo se teprve 29. května 1928 doručením platební zápovědi obci. Vystupuje tudíž žalující strana jako osoba třetí, uplatňující právo, nedopouštějící výkon exekuce na postoupenou část zabavené pohledávky. Oprávněnost jejího žalobního žádání lze tedy zkoumati jen s hlediska § 37 ex. ř. Nezáleží na tom, že poddlužnice, obec M. složila zabavenou pohledávku na soudě, poněvadž si na ni činili nárok zástavní věřitelé a kromě toho i osoby, jimž povinná strana Části této pohledávky postoupila. Složití pohledávky na soudě byla poddlužnice podle § 307 ex. ř. oprávněna i pro nároky postupníků (arg. »i jiné osoby« v § 307 ex. ř.), čímž se však na právní povaze uplatněného nároku nic nezměnilo a procesní soud musí, je-li nárok uplatněn sporem, posuzovati ho podle jeho pravé povahy. Žalující strana žádá, by bylo zjištěno, 1. že zabavení pohledávky povinné strany za obcí M., povolené straně žalované k vydobytí jejích pohledávek 3292 Kč 24 h a 4805 Kč 27 h s přísl. není po právu a 2. že žalovaná strana nemá nárok na přikázání částky zabavené pohledávky ve výši celkem 9594 Kč 96 h z rozvrhové podstaty. Návrh ad 1. není sice s hlediska § 37 ex. ř. formálně bezvadný, an měl správně zníti, by exekuce byla co do postoupené částky prohlášena za nepřípustnou (sb. n. s. čís. 9048); avšak i návrh tak, jak byl učiněn, by bylo uznáno, že exekuce není po právu, obstojí, poněvadž v podstatě má týž význam jako návrh, by exekuce byla prohlášena za nepřípustnou. Podle zjištění nižších soudů jest pravdivé tvrzeni žalující strany, že povinná strana postoupila jí ze své pohledávky za obcí část 5000 Kč dříve, než platební zápověď byla obci jako poddlužníku doručena. Postup stal se platně, ježto předmětem postupu podle § 1393 obč. zák. mohou býti i pohledávky budoucí, pokud není pochybnosti o osobě příštího dlužníka a o pohledávce samé co do jejího vzniku (sb. n. s. čís. 4740 a 5604), jak tomu v souzeném případě bylo. Postupem přešla postoupená část pohledávky firmy P. do jmění žalující strany (§ 1394 obč. zák.) a tím nabyla žalující strana právo, nedopouštějící výkon exekuce na postoupenou částku. Aktivní legitimace žalující strany plyne z práva, jehož postupem nabyla pro sebe a jež ji opravňovalo k žalobě podle § 37 ex. ř. Tím padá námitka nedostatku právního zájmu na bezodkladném určení podle § 228 c. ř. s., neboť žaloba podle § 37 ex. ř. jest zvláštním druhem všeobecné žaloby určovací podle § 228 c. ř. s., při níž zákon právní zájem předpokládá. Otázka, zda pohledávka jako pohledávka budoucí mohla býti platně zabavena, jest pro tento spor právoplatně rozhodnuta tím, že zabavení nabylo právní moci. Třetí osoba nemůže podle § 37 ex. ř. napadati, exekuci z důvodu, že neměla býti povolena; pro ni jest rozhodujícím jen, že exekuce byla povolena a není dosud skončena. Oba tyto předpoklady tu jsou, a to i předpoklad, že exekuce není dosud skončena, ježto peníze na soudě složené nebyly dosud vydány. Návrh ad 2. jest podle § 37 ex. ř. nepřípustný. Žalující strana nemá právo žádati, by žalovaná strana nebyla vůbec uspokojena, nýbrž jen, by nebyla uspokojena z jejích peněz.

Citace:

č. 10366. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 800-802.