Č. 12394.

Samospráva obecní. — Řízení správní: Okresní úřad není oprávněn rušiti z úřední moci akty starosty obce a obec. zastupitelstva, vydané v řízení o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
(Nález ze 7. května 1936 č. 12679/36.) Věc: Dr. Jonáš G. v Komárně proti rozii. zem. úřadu v Bratislavě z 16. listopadu 1933 o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem ze 6. dubna 1932 povolil starosta města Bardějova st-li navrácení v předešlý stav ve věci dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, zrušil platební rozkaz a nařídil provedení nového řízení vyměřovacího; platebním rozkazem z 11. dubna 1932 vyměřil mu dávku 14.590 Kč 50 hal. Městské zastupitelstvo z Bardějově ve schůzi dne 7. července 1932 vzalo vyměření to na vědomí a usneslo se rozdíl proti původnímu předpisu odepsati.
Okr. úřad v Bardějově výměrem z 11. února 1933 oba tyto akty zrušil pro zmatečnost.
St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto v podstatě z důvodu, že okr. úřad byl oprávněn, z moci dozorčí odstraniti oba akty, odporující kogentní normě § 9 zák. čl. XX:1901.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání do opatření, jímž okr. úřad z moci dozorčí zrušil akty starosty města a městského zastupitelstva ve věci dávky v přírůstku hodnoty nemovitostí z důvodu, že odporují kogentní normě zákonné.
Právo okr. úřadu rušiti z moci úřední akty starosty obce a obec. zastupitelstva, vydané v řízení o dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí z důvodu, že odporují kogentním normám zákonným, opírá žal. úřad o moc dozorčí, plynoucí z práva zvykového. Soud nemusil zkoumati, je-li pramenem práva žal. úřadu právo zvykové, když otázka dozorčí moci politických úřadů nad obcemi je v právním řádě upravena positivními předpisy, jichž se i sám žal. úřad v dalším obsahu svého rozhodnutí dovolal. Jsou to předpisy § 83 správ. řádu vl. nař. č. 8/1928 Sb. a § 31 zák. čl. XXII: 1886.
Paragraf 83 správ. řádu k takovému zákroku neopravňuje, nýbrž praví jen, že dosavadní právo úřadu, rušiti nebo měniti pravoplatné rozhodnutí z moci úřední, zůstává nezměněno, což znamená, že nedává úřadu žádné nové kompetence, nýbrž odkazuje na dosavadní právní stav. Dlužno proto odpověď na spornou otázku hledati v předpisech dosavadních. Takovou normou je § 31 zák. čl. XXII:1886, o něž okr. úřad zákrok svůj opřel. Soud však neshledal, že by bylo možno opříti zákrok okr. úřadu o tento zákonný předpis, neboť i kdyby z § 31 zák. čl. XXII:1886 plynulo, pro dozorčí úřad politický právo rušiti ex offo akty obec. orgánů, které se příčí zákonu, nemohlo by se nař. rozhodnutí o tento předpis opírati.
Cit. § 31 normuje dozorčí právo státu nad obcí. Úlohou dozoru je péče o zachování veřejného řádu, ochrana zájmu veřejného, nikoliv ochrana subjektivních práv a zájmů stram (Boh. A 1661/22, 8683/30 a j.). Netřeba se zabývati otázkou, bylo-li by vůbec možno kvalifikovati fiskální zájmy obce za zájem veřejný, neboť úprava, jaké se dostalo positivním předpisem řízení o vyměření dávky, přímo vylučuje, aby zde onen zájem byl pojímán jako zájem veřejný. V řízení o vyměření dávky obecní — třeba v první stolici vyměřoval dávku orgán obecní — obec vystupuje jako strana koordinovaná druhé straně, poplatníku. Zájem na správném vyměření dávky je takto kvalifikován za individuální zájem, a právo obce, jako jedné z procesních stran, nesporně je tímto zájmem vloženo do rukou obce. Není předpisu, že by dozorčí úřad měl tohoto zájmu obce vedle ní, a po případě i proti ní chrániti vůči odpůrci z moci úřední. Naopak by taková dozorčí ochrana porušovala koordinaci obou stran procesních a byla v rozporu s positivní úpravou řízení vyměřovacího.
Nemá proto nař. rozhodnutí oporu v zákoně.

Citace:

Č. 12394. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 504-506.