Č. 12466.

Řízení správní: Res iudicata předpokládá, aby bylo vydáno rozhodnutí nejen o tomtéž předmětu mezi týmiž stranami, ale i na základě právního a skutkového stavu, na jehož základě bylo již jednou rozhodnuto.
(Nález z 27. června 1936 č. 12668/34.)
Prejudikatura: Boh. A 800/21, 3551/24, 6715/27.
Věc: Eugen H. v Trenčíně proti rozh. min. fin. v Praze ze 7. března 1934 o nábytečném.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Gen. fin. ředitelství pro Slovensko v Bratislavě nevyhovělo výnosem z 29. července 1929 žádosti st-le, účetního ředitele, z 13. prosince 1928 o poukázání odškodného (nábytečného) ve výši jednoměsíčního služného u příležitosti jeho přeložení z Trenčína do Bratislavy, poněvadž celé své bytové zařízení nechal v Trenčíně v bytě, obývaném dále jeho manželkou, z kteréhož důvodu žádal z titulu vedeni dvojí domácnosti též o diety, a není tedy splněna u něho podmínka výnosu min. fin. z 11. března 1925, že státní zaměstnanec, který žádá o poukázání odškodného (nábytečného), měl ve svém předešlém působišti své vlastní bytové zařízení a toto z příležitosti svého přeložení buď tam zcizil a v novém služebním místě koupil si nové anebo je přestěhoval do nového působiště.
15. listopadu 1930 podal st-l novou žádost ke gen. fin. ředitelství v Bratislavě, v níž uvedl, že 2. února 1928 byl přeložen z úřední moci z Trenčína do Bratislavy, kde nastoupil službu 4. února 1928. Na základě k žádosti připojeného potvrzení pronajímatelky bytu z 14. listopadu 1930 o tom, že st-l přestěhoval do svého bytu šatstvo, prádlo, postelní soupravu a kuchyňské nářadí, vznesl st-l nárok na poukázání odškodného (nábytečného) ve výši dvouměsíčního služného jako ženatému ve smyslu dekretu dvor. komory z 13. září 1804 č. 29311 (stěhovacího normálu).
Gen. fin. ředitelství výnosem z 13. prosince 1930 vyřídilo tuto žádost poukazem na své pravoplatné rozhodnutí z 29. července 1929.
V odvolání dovozoval st-l, že přestěhování úředníka, přeloženého z úřední moci, není vázáno určitou lhůtou, oznámil-li tedy st-l, že si přestěhoval nábytkové zařízení, že jsou proto všechny předepsané předpoklady splněny, a mělo mu gen. fin. ředitelství nábytečné poukázati, resp. jeho v tom smyslu přednesenou žádost meritorně vyříditi. Rozhodnutí z 29. července 1929, na něž gen. fin. ředitelství ve svém novém rozhodnutí poukazuje, je sice pravoplatné, ale bylo vydáno na zcela jiném podkladě, za jiného skutkového stavu, než z něhož vycházela druhá žádost st-lova, neboť v době prvého rozhodnutí st-l se do Bratislavy ještě nepřestěhoval; naproti tomu však ve svém podání z 15. listopadu 1930 oznámil a prokázal, že již přestěhoval nábytkové zařízení a že tím nabyl nároku na nábytečné.
Žal. úřad nař. rozhodnutím odvolání zamítl z těchto důvodů: Odvolatel měl po rozumu odst. 2 § 151 plat. zákona podati odvolání z výměru gen. fin. ředitelství z 29. července 1929, což neučinil, a nabyl proto výměr ten moci práva a zabraňuje nyní ob rem judicatam novému uplatnění nároku na nábytečné, jak to vyslovil výměr gen. fin. ředitelství z 13. prosince 1930.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí nss uvážil:
Obsahem nař. rozhodnutí je v podstatě odkaz na věc rozsouzenou. Se zřetelem k tomu, že st-l již v odvolání namítal proti stejnému důvodu, uplatněnému v rozhodnutí úřadu první stolice, že není tu totožnosti věci, kterou nutně předpokládá odkaz na rem judicatam, dlužno rozuměti nař. rozhodnutí v ten smysl, že žal. úřad, nedav této námitce odvolání za pravdu, shledal, že požadavek totožnosti věci je v daném případě splněn, poněvadž o tomtéž nároku st-lově na nábytečné bylo již rozhodnuto výměrem gen. fin. ředitelství z 29. července 1929.
Stížnost dovozuje, že žádost st-lova z 15. listopadu 1930, která byla podkladem řízení ukončeného nař. rozhodnutím, spočívala na novém skutkovém podkladě, totiž na faktu přestěhování st-le do jeho nového úředního působiště, které nastalo teprve po rozhodnutí gen. fin. ředitelství z 29. července 1929, na jehož pravoplatnost úřady obou stolic odkazují. Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle ustálené judikatury nss (srov. Boh. A 800/21, 3551/24, 6715/27) předpokládá res judicata, aby bylo vydáno rozhodnutí nejen o tomtéž předmětu mezi týmiž stranami, ale i na základě téhož právního a skutkového stavu, na jehož základě bylo již jednou rozhodnuto.
St-l, namítnuv v odvolání, že rozhodnutí gen. fin. ředitelství z 13.
prosince 1930 bylo vydáno za jiného skutkového stavu než rozhodnutí téhož úřadu z 29. července 1929, vznesl na spor před žal. úřad otázku, zda je v daném případě splněn jeden z předpokladů právního institutu rei judicatae, totiž týž stav skutkový, na jehož podkladě bylo vydáno rozhodnutí gen. fin. ředitelství z r. 1929 Žal. úřad na tyto vývody odvolání nereagoval, maje neprávem za to, že jsou právně bezvýznamné, poněvadž po jeho názoru stačila pro možnost odkazu na věc rozsouzenou již pouhá okolnost, že se jak první rozhodnutí gen. fin. ředitelství z 29. července 1929, tak i druhé rozhodnutí téhož úřadu z 13. prosince 1930 týkalo nábytečného, požadovaného st-lem u příležitosti přeložení z moci úřední z Trenčína do Bratislavy. V tom však spočívá nesprávný právní názor žal. úřadu, pro nějž bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss.

Citace:

č. 12466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 675-677.