Čís. 1246.

Zločin veřejného násilí dle §u 90 tr. zák. jest dokonán již použitím lsti nebo moci, kterou má někdo býti vydán cizí moci, aniž by se vyhledávalo, by byl skutečně cizí moci podroben. Zločin lze spáchati proti tuzemci zdržujícímu se v cizině, jestliže byl odtud předán pachatelem v moc zahraniční (nikoliv tuzemskou).
(Rozh. ze dne 2. července 1923, Kr I 405/23.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku porotního soudu pří krajském soudě v Mladé Boleslavi ze dne 11. května 1923, jímž byl stěžovatel uznán spoluvinným na zločinu loupeže lidí dle §u 90 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodů zmatečnosti čís. 10 b) pokud se týče 11 §u 344 tr. ř., správně čís. 10 a), poněvadž domáhá se sproštění obžalovaného z obžaloby, namítá zmateční stížnost předně, že skutková podstata zločinu dle §u 90 tr. zák. není dána, poněvadž prý ustanovení toto předpokládá, by zmocnění se oběti lstí nebo násilím stalo se v tuzemsku, kterýžto předpoklad zde schází. Stížnost je na omylu jak v zásadě tak i s ohledem na konkrétní případ. Právní náhled její nedá se dovoditi ani z doslovu zákona ani z povahy věci. Zločinu dle §u 90 tr. zák. dopouští se, kdo bez vědomí a přivolení řádné vrchnosti zmocní se lstí nebo mocí nějaké osoby, by ji proti vůli její vydal v moc zahraniční. Zločin spočívá proto v jakékoli lstivé nebo násilné činnosti, směřující k tomu, by napadená osoba byla vydána v cizí moc proti své vůli. Dle znění zákona je zločin již dokonán použitím lsti neb moci, kterou někdo v cizí moc má býti vydán, tudíž přiveden do stavu, omezujícího jeho svobodu. Faktické postavení pod cizí moc nenáleží k dokonání činu. Zákon neposkytuje opory pro předpoklad, že by zmocnění se osoby lstí nebo násilím musilo se státi jen v tuzemsku, naopak je myslitelný a možný případ, že i proti osobě, zdržující se v cizině, může tento zločin spáchán býti, byla-li odtud předána v moc zahraniční (nikoli tuzemskou). Pokud jde o projednávaný případ, je kladným zodpověděním první eventuální otázky porotci zjištěn takový skutkový děj, dle kterého zmocnění se Emila H-a lstí stalo se skutečně již v tuzemsku, jak to stížnost žádá. Ze spisů vychází a je zjištěno, že obžalovaný ve společnosti s Karlem M-ou sosnovali plán, přilákati Emila H-a do Německa v ten způsob, že obžalovaný předstíral Emilu H-ovi, že je ve spojení s jedním písařem od batailonu ve Zhořelci, který může prý Emilu H-ovi opatřili důležité listiny, týkající se síly vojska německého, že Emil H. musí však sám do Zhořelce přijití a s oním písařem osobně vyjednávati. Těmto lstivým údajům Emil H. uvěřil a jednal zcela dle návodu obžalovaného. Touto lstí dostal obžalovaný Emila H-a do své moci, neboť Emil H., uvěřiv nepravdě, podléhal již cele vlivu a vůli obžalovaného a postupoval tak, jak by jinak, kdyby lsti nebylo, dle své pravé vůle nebyl postupoval. Od toho okamžiku, kdy Emil H. počal se říditi dle lstivých pokynů obžalovaného, byl již v tenatech a tudíž v moci tohoto; to se událo již v tuzemsku, které Emil H. opustil jen proto, že byl právě vylákán nepravými údaji. Poněvadž pak obžalovaný lstivého jednání použil v úmyslu, aby dotyčný nepravý písař od batailonu ve Zhořelci (Karel M.) Emila H-a skutečně vydal v moc úřadů německých, tudíž v moc zahraniční, je tím naplněna skutková povaha zločinu dle §u 90 a 5 tr. zák., zvláště když, jak naznačeno, je zločin dle §u 90 tr. zák. dokonán již zmocněním se osoby napadené lstí neb násilím v úmyslu ji do cizí moci vydati, takže faktického vydání v moc tuto k dokonání zločinu není ani zapotřebí.

Citace:

č. 1246. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 324-326.