Č. 12681.

Zaměstnanci veřejní: * Snížení činovného podle §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. není veřejnou daní nebo dávkou ve smyslu § 111 ústavní listiny.
(Nález z 5. prosince 1936 č. 16845/36.)
Věc: Eugen L. v Bratislavě proti rozh. min. pošt a telegrafů z 18. září 1934 (vrch. min. komisař Dr. Vilém Krejčí) o snížení činovného podle §§ 8 a 9 vládl. nař. č. 252/1933 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ředitelství pošt a telegrafů v Bratislavě z 27. ledna 1934 sníženo bylo st-li, poštovnímu radovi, vzhledem k tomu, že manželka jeho je poživatelkou odpočivného platu, podle § 9 odst. 1 a za použití § 8 odst. 1 vlád. nař. z 22. prosince 1933 č. 252 Sb. jeho činovné o 40%. Tento výměr byl v pořadí správních stolic nař. rozhodnutím potvrzen v podstatě s poukazem na ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., jejíchž platnost nepřísluší žal. úřadu zkoumati.
Nss uvážil o stížnosti toto:
Stížnost dovozuje, že ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., podle nichž provedeno bylo snížení služebních příjmů st-lových, t. j. snížení činovného od 1. ledna 1934 a na dobu neomezenou, nejsou kryta předpisem zákona o mimořádné moci nařizovací č. 95/1933 Sb. a č. 206/1933 Sb. Otázkou touto zabýval se nss již v nálezu z 16. května 1936 č. 10235/36 Boh. A 12405/36, na jehož důvody se dle § 44 jedn. řádu poukazuje, a dospěl v nálezu tom k právnímu názoru, že ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních jsou kryta zákonem, ježto úprava právních a zejména platových poměrů zaměstnanců ve veřejných službách — s výjimkou soudců — není v ústavní listině vyhrazena zákonu a mohla tedy v mezích zmocnění daného vládě v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. býti provedena vlád. nař. také úsporná opatření v oboru personálním u těchto zaměstnanců — vyjímajíc soudce —, a to i změnou dosavadních předpisů zákonných upravujících služební poměry u těchto zaměstnanců, jakož i změnou pravoplatných dekretálně přiznaných platů. V nálezu tom bylo dále dolíčeno, že nelze shledati, že by vlád. nař. č. 252/1933 Sb. překročilo rámec zmocnění daného zákonem č. 95/1933 Sb., neomezilo-li platnost ustanovení §§ 8 a 9 cit. vlád. nař. jen na dobu do konce roku 1934, jak to učinilo svým výslovným předpisem § 17 odst. 2 ve příčině ustanovení §§ 1 až 6.
Stížnost dále namítá, že předpis § 8 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. není kryt zákonem také proto, že snížení činovného je dávkou, resp. zvláštní daní, kterou nejsou postiženi všichni státní občané, a že tedy snížení činovného nemůže býti uloženo jinak než zákonem. Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Daněmi a veřejnými dávkami rozuměti dlužno nucené příspěvky hospodářství soukromých, jež veřejná moc ukládá na povinné osoby a předměty za účelem povšechné úhrady nákladů veřejných hospodářství (srov. Boh. A 3353/24, Boh. A 3269/24, Caha, Finanční věda a finanční právo str. 19, Drachovský, Finanční věda str. 38, Funk, Finanční věda str. 23, Uzel, Slovník obchodně-technický, účetní a daňový str. 848). O nic takového však při snížení činovného ve smyslu § 8 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. nejde, ježto tímto způsobem nemá býti docíleno příspěvků k úhradě vydání státní správy, nýbrž má býti docíleno snížení vydání státních úpravou služebních příjmů státních zaměstnanců. Neboť snížení činovného ve smyslu § 8 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. je ve své podstatě úpravou služebních příjmů státních zaměstnanců, vyplývající z jejich služebního poměru, a nikoli veřejnou daní nebe dávkou ve smyslu § 111 ústavní listiny. Nelze proto principů, které platí pro obor práva daňového, bez positivního ustanovení použiti na krácení činovného. Nss dospěl tedy k právnímu názoru, že snížení činovného podle §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. není veřejnou daní nebo dávkou ve smyslu § 111 ústavní listiny. — —

Citace:

č. 12681. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1188-1189.