Čís. 1310.

Vláda Československé republiky jest úřadem ve smyslu trestního zákona.
(Rozh. ze dne 19. října 1923, Kr I 952/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku trestního soudu v Praze ze dne 26. května 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem §ů 488, 491 tr. zák. a čl. 5. zákona ze dne 17. prosince 1862 čís. 8 ř. zák. z roku 1863 a přestupkem §u 312 tr. zák.
Důvody:
Proti odsouzení pro přestupek §§ů 488 a 491 tr. zák. a čl. 5. zákona ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. zák. namítá stížnost dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že vládu v republice nelze pokládati za úřad, poněvadž jest ústavem politickým, jehož jednání (zde prohlášení války) podléhá veřejné kritice s hlediska politických stran a jejich názorů. Obžalovaný pronesl svůj výrok ve vědomí přípustnosti takové kritiky bez urážlivého úmyslu. Jeho slova jsou ostatně všeobecné fráze, v politickém životě obvykle používané. Proti tomuto provedení zmateční stížnosti dlužno především uvésti, že dle rozsudečných zjištění se neomezil obžalovaný na pouhou kritiku vládního nařízení o mobilisaci a se nespokojil s pouhými bezvýznamnými frázemi, při některých politických schůzích oposičních stran obvyklými, nýbrž přímo veřejně svaloval vinu na mobilisaci s přípravou k válce na vládu, líčí její rozhodnost jako neodůvodněnou svévolnost vypočítanou na škodu dělnictva, ačkoliv bylo všeobecně známo, že opatření mobilisační, k nimž došlo v říjnu 1921, byla nevyhnutelně nutná k zabezpečení řádného provádění mírové smlouvy Trianonské a zajištění integrity republiky proti přehmatům maďarské vlády. Poněvadž tedy obžalovaný, jak rozsudek zjišťuje, sděloval skutečnosti smyšlené a převrácené a křivě vinil vládu z jednání nečestného a nemravného, překročil tím daleko meze přípustné kritiky. Pokud jde o námitku, že vláda není úřadem, stačí poukázati na ustanovení §u 64 poslední odstavec a §§ 70—84 ústavní listiny z 29. února 1920 čís. 121 sb. z. a n., dle nichž vykonává vláda veškerou moc vládní a výkonnou (pokud není zákony přikázána presidentovi republiky) — § 64 poslední odstavec — a rozhoduje ve sboru (ve schůzích, při nichž má president republiky právo býti přítomen a předsedati) o záležitostech vypočtených příkladmo v §u 81 ústavní listiny, spadající do sboru zákonodárství i administrativy. Dle toho jest každá vláda čsl. republiky ať parlamentární ať úřednická jako sbor ministrů se zvláštní příslušností úředním místem neboli úřadem ve smyslu trestního zákona. Po stránce subjektivní stačí k trestnému činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným, vědomí, že jeho projev se dotýká cti jiného způsobem, naznačeným v §u 487 a 491 tr. zák. třeba toho pachatel právě nezamýšlel, nevyžaduje se tedy zvláštní urážlivý úmysl, jak má mylně za to zmateční stížnost.

Citace:

č. 1310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 420-421.