Č. 12392.

Školství. — Řízení správní. — Řízení před nss: * Výpověď daná profesorským sborem vysoké školy báňské v Příbrami asistentu této školy není výrokem v pořadu instančním konečným.
(Nález ze 7. května 1936 č. 18817/35.)
Věc: Ing. Rudolf M. v Příbrami proti rozh. profesorského sboru vysoké školy báňské v Příbrami ze 14. prosince 1932 a 25. ledna 1933, intimovaným přípisy rektorátu této školy z 22. prosince 1932 a z 30. ledna 1933, o výpovědi a zproštění služby.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem zem. úřadu v Praze z 27. září 1930 potvrzeno k usnesení profesorského sboru ustanovení st-le asistentem při ústavu kovohutnictví vysoké školy báňské v Příbrami na dobu od 1. října 1930 do konce září 1932 v I. služební třídě a výměrem z 2. července 1932 jeho další ustanovení při témž ústavu na dobu od 1. října 1932 do konce září 1934.
Podle předpisu rektorátu vysoké školy báňské v Příbrami z 22. prosince 1932, doručeného též st-li, oznámil přednosta ústavu hutnictví kovů vysoké školy báňské ve schůzi profesorského sboru konané 14. prosince 1932, že dal st-li tříměsíční výpověď, a to ke dni 31. prosince 1932, takže jeho služební poměr přestává dne 31. března 1933. Profesorský sbor vzal tuto výpověď na vědomí.
Dalším přípisem z 30. ledna 1933 sdělil rektorát téže školy st-li, že podle návrhu přednosty ústavu kovohutnictví dává mu profesorský sbor vysoké školy báňské usnesením z 25. ledna 1933 dvouměsíční výpověď, t. j. tak, že jeho služební poměr přestane dnem 31. března 1933, s podotčením, že st-l nevyhovuje požadavkům služby.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do obou shora uvedených intimátů rektorátu vysoké školy báňské v Příbrami, musil se soud nejen z popudu stížnosti samé, jakož i odvodního spisu žal. úřadu, nýbrž i z moci úřední s hlediska §§ 4 a 5 zákona o ss vypořádati s otázkou, jde-li v daném případě o rozhodnutí konečná, poněvadž jen taková mohou bytí tímto soudem přezkoumána.
V tomto případě šlo o výpověď danou asistentu vysoké školy báňské v Příbrami, tudíž o otázku rozvázání služebního poměru vysokoškolského asistenta.
Stížnost se domnívá, že rozhodnutí profesorského sboru může bytí v této otázce konečné, a to vzhledem k ustanovení § 3 nař. býv. rak. min. vyučování z 1. ledna 1897 č. 9 ř. z., resp. § 89 plat. zákona č. 103/1926 Sb., podle nichž vysokoškolského asistenta ustanovuje profesorský sbor samostatně a teprve po 4leté asistentské službě vyžaduje se k založení, resp. prodloužení služebního poměru asistentského vedle projevů vůle akademického úřadu ještě souhlas ústřední školské správy. Stížnost tu vychází zřejmě z toho nesporného skutkového stavu, že sporná výpověď stala se ještě uvnitř onoho prvního čtyřletí (resp. druhého dvouletí), na něž ustanovuje profesorský sbor asistenta podle názoru st-lova samostatně. Stížnosti nelze přisvědčiti.
Již v nálezu Boh. A 1959/23 bylo dovoženo, že vysoká škola báňská v Příbrami je pouhým ústavem státním bez jakékoliv samostatné personality právní a že orgány povolané k její správě jsou v poměru k min. školství jedině v postavení úřadu podřízeného k úřadu nadřízenému. Je tedy profesorský sbor vysoké školy báňské v Příbrami, vydávaje výrok ve věci správy vysoké školy — jakým je nesporně i výrok o zrušení služebního poměru asistenta na ní ustanoveného —, s hlediska § 36 org. statutu schváleného nejv. rozhodnutím z 31. července 1904, vyhlášeného nař. býv. min. orby z 2. srpna 1904 č. 85 ř. z., a § 1 instrukce pro učitelský . . . služební personál na báňských vysokých školách v Lubně a Příbrami, vydané na základě §§ 39 a 40 statutu výnosem min. orby z 2. srpna 1904 č. 21684 úřadem školské správy, jemuž jest asistent této školy jak s hlediska citovaných již předpisů, tak i s hlediska služební instrukce pro asistenty na vysokých školách technických, vydané výnosem býv. rak. min. vyučování z 20. dubna 1901 č. 11627 a platné i pro úpravu právních poměrů asistentů vysoké školy báňské v Příbrami podle výnosu min. školství ze dne 19. dubna 1927 č. 29814, služebně podřízen. Výrok takového úřadu není však konečným, ježto v materii, o niž tu jde, další instanční postup positivním předpisem není vyloučen a ježto tam, kde zákon výslovně pořad stolic neomezuje, sluší pokládati za vůli zákona, že straně přísluší právo odvolati se vždy až k oné instanci, která podle zákonné organisace úřadů a podle jejich hierarchického pořadí má v té příčině rozhodovací postavení instance nejvýš nadřízené (srov. Boh. A 6755/27). Podotýká se, že o ustanovení čl. 8 org. zákona č. 125/27 Sb. tu nejde. Podléhá tedy takový výrok profesorského sboru instančnímu přezkoumání příslušného ministerstva, jemuž je ve smyslu § 35 org. stát. (srov. dále §§ 3, 7, 9, 17, 20, 23, 25, 26, 27, 34, 38, 39, 40) a § 1 cit. služ. instrukce z r. 1904 vysoká škola báňská v Příbrami podřízena a jež funguje zásadně jako nejvyšší stolice odvolací (srov. též Boh. A 1596/22).
K poukazu stížnosti na § 89 plat. zákona a § 3 nař. č. 9/1897 ř. z. stačí pak poznamenati, že předpisy ty jednají o ustanovování vysokoškolských asistentu, že však z nich neplyne nic pro otázku konečnosti rozhodnutí ve věci zrušení služebního poměru takového asistenta. Za tohoto stavu není tedy výrok profesorského sboru o výpovědi asistenta vysoké školy báňské v Příbrami konečným rozhodnutím úřadu správního, jak je má na mysli § 5 zákona o ss, a nebyly tudíž konečnými ani výroky dnes naříkané. Nebyly-li však výroky ty konečnými (bez ohledu na jejich vzájemný poměr), jest stížnost proti nim podaná s hlediska § 5 zákona o ss nepřípustnou a bylo ji jako takovou odmítnouti, aniž na tom může co měniti poukaz stížnosti na nedostatek poučení o opravných prostředcích, neboť není předpisu — jak nss konstantně judikuje —, který by úřadům školské správy v Čechách ukládal povinnost opatřovati svá rozhodnutí takovým poučením.

Citace:

Č. 12392. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 501-503.