Č. 12593.

Živnostenské právo. — Řízení správní: Politický úřad není povolán, aby autoritativním způsobem rozhodoval o použití jistoty, složené ve smyslu zákona č. 198/1932 Sb. a vlád. nař. č. 36/1933 Sb., na zaplacení dlužné daně z dopravy osob motorovým vozidlem.
(Nález z 27. října 1936 č. 16279/34.)
Věc: Jan M. v Hodoníně proti rozh. zem. úřadu v Brně z 5. března 1934 o použití jistoty podle § 13 zákona č. 198/1932 Sb. na úhradu daňových nedoplatků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Hodoníně z 10. ledna 1934 bylo st-li sděleno, že podle dopisu okr. fin. ředitelství v Uh. Hradišti z 6. prosince 1933 dluží na dani z dopravy osob za rok 1933 z motorového vozidla 1.200 Kč. Ježto st-1 tuto daňovou pohledávku ve stanovené lhůtě po upomenutí dobrovolně nezaplatil, rozhodl zároveň okr. úřad podle § 13 zákona č. 198/1932 Sb. a podle § 7 vlád. nař. č. 36/1933 Sb., že jistoty, kterou st-1 složil u zem. fin. pokladny v Brně, má býti použito k úhradě st-lových daňových závazků. Podle § 7 odst. 9 cit. vlád. nař. uložil dále okr. úřad st-li, aby do 14 dnů jistotu doplnil na stanovenou výši.
Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto.
O stížnosti uvažoval nss takto:
St-1 namítá v podstatě, že postup úřadů politických byl nezákonný, ježto jde o vymáhání daně z motorového vozidla ve smyslu zákona č. 198/1932 Sb. a okr. úřad není exekutorem fin. ředitelství. Měl tedy býti zachován formální postup, kterým by fin. ředitelství jistotu u okr. úřadu zabavilo cestou správní exekuce. Tím tedy stížnost namítá, že okr. úřad nebyl příslušný, aby o použití jistoty vydal autoritativní rozhodnutí. Nss shledal, že se st-1 pro svoji argumentaci neprávem dovolává ustanovení § 18 vlád. nař. č. 36/1933 Sb., ježto předpis tento týká se vyměřování a vymáhání daně z jízdného podle § 43 zákona č. 198/1932 Sb., tedy — jak plyne ze zařádění § 43 do oddílu prvního hlavy VII. cit. zákona (§§ 38—49 cit. zákona) — daně z jízdného za hromadnou dopravu osob, kdežto u st-le se jedná o daň z dopravy osob provozované osobními motorovými vozidly. Přes to musil však soud dáti stížnosti za pravdu. Podle § 13 zákona č. 198/1932 Sb. má jistota, kterou koncesionář je povinen složití, býti zárukou pro splnění povinností vyplývajících z ustanovení hlavy IV. a VII. tohoto zákona, tedy jednak zárukou za zaplacení pokuty (hlava IV.), jednak zárukou za zaplacení daní z motorových vozidel (hlava VII.). Bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků plynoucích z porušení těchto povinností, musí koncesionář jistotu doplniti na ustanovenou výši. Další obsah § 13 (t. j. odst. 2 a 3) stanoví, jak jistota má býti složena, a že koncesní listina nesmí býti vydána, dokud žadatel neprokáže, že složil jistotu. Podle odst. 4 má podrobnosti stanoviti vlád. nař. Řečená zásadní ustanovení provádí vlád. nař. č. 36/1933 Sb. v § 7 jednak ustanoveními o výši jistoty, jednak o tom, jak jistota má býti skládána a u kterých úřadů (finančních, odst. 3), a v odst. 9 pak se stanoví, že bude-li jistoty zcela nebo z části použito k úhradě závazků, plynoucích z porušení povinností, vyplývajících z ustanovení hlavy IV. a VII. zákona, musí koncesionář doplniti jistotu na stanovenou výši do 14 dnů, počínajíc dnem následujícím po doručení výměru o použití složené jistoty k úhradě závazků. Z toho dovozuje žal. úřad, že okr. úřad jako správce jistoty je příslušný vydati výměr o použití jistoty i v tom případě, když jistoty má býti použito k úhradě nezaplacených daní. Názor ten je mylný.
Zákon č. 198/1932 Sb. nemá výslovného ustanovení o tom, který úřad je příslušný rozhodovati o použití jistoty k účelům v zákoně vytčeným. Nemůže arciť býti sporu o tom, že bylo-li by jistoty použito k úhradě pokut podle hlavy IV. cit. zákona, o použití tom rozhodoval by úřad politický, jinak tomu však je, jde-li o použití jistoty k úhradě daní z motorových vozidel.
Vlád. nař. č. 36/1933 Sb. nemá v tom směru rovněž žádného výslovného ustanovení. Takové ustanovení nelze spatřovati ani v jeho § 7 odst. 9, který patrně žal. úřad měl na mysli, neboř, mluví-li se tam o doručení výměru o použití složené jistoty, neplyne z toho ještě, že by výměr ten musil obsahovati i disposici se složenou jistotou.
Použití jistoty k úhradě dlužných daní je svojí povahou opatřením směřujícím k vymáhání daní. Důvodová zpráva k vlád. návrhu zákona o dopravě motorovými vozidly (tisk 942/1932) praví, že tato jistota má býti pro veřejnou správu snadno dosažitelným majetkovým pramenem pro vydobytí daní podle hlavy IV. Stanoví-li však zákon č. 198/1932 Sb. v § 74, že o (promlčení a) vymáhání daní podle tohoto zákona platí předpisy (o promlčení a) vymáhání daní přímých, pak nelze při nedostatku výslovného positivního zákonného předpisu o kompetenci úřadů k rozhodování o použití jistoty ani z cit. důvodové zprávy usuzovati o úmyslu zákonodárce, dáti politickým úřadům právo, rozhodovati autoritativním způsobem o použití jistoty na úhradu dlužných daní, ani nelze předpisu § 7 odst. 9 vlád. nař. č. 36/1933 Sb. přikládati smysl, který by se příčil § 74 zákona č. 198/1932 Sb., nýbrž nutno usuzovati, že zákonodárce chtěl zabezpečiti jen pramen, z kterého by daň byla uhrazena, aniž současně chtěl kompetenci úřadů k vymáhání daní příslušných přenášeti s úřadů finančních na úřady politické.
Má-li tedy žal. úřad za to, že k rozhodování o použití zmíněné jistoty ke krytí nezaplacených daní z motorových vozidel jsou příslušný úřady politické, nemá názor tento opory v zákoně.

Citace:

č. 12593. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 964-966.