Čís. 1219.

Pokud jest porotní dvůr soudní povinen dáti porotcům dodatkovou otázku ve smyslu §u 3 čís. 2 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 25. května 1923, Kr II 187/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Moravské Ostravě ze dne 23. února 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané krádeže dle §§ 8, 171, 173, 179 tr. zák. a přestupkem dle §§ 32 a 36 zbrojního patentu potud, že zrušil rozsudek prvé stolice ve výroku o trestu na svobodě a přikázal věc nejbližšímu porotnímu zasedání při krajském soudě v Moravské Ostravě, by v rozsahu zrušení znova o ní jednal a rozhodl, vezma spolu za základ svého rozhodnutí výrok porotců a nezrušenou část výroku porotního dvoru soudního a uvedl v tomto směru v
důvodech:
Zmateční stížnost vytýká: Z důvodů čís. 5 a 12 správně jen z důvodu čís. 6 §u 344 tr. ř., že porotní soudní dvůr nedal porotcům otázku ve smyslu §u 3 čís. 2 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. Dle opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 4. srpna 1920, čís. 480 sb. z. a n. (ve znění zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n.), lze na zločiny krádeže, na něž, hledíc k částce vyšší dvou tisíc korun, je stanoven v §u 179 tr. zák. trest těžkého žaláře od 5 do 10 let, užiti sazby těžkého žaláře od jednoho roku do pěti let, jestliže soud, přihlížeje ku povaze činu а k znehodnocení peněz, sezná tuto sazbu za dostatečnou (§ 1). V řízení porotním jest dáti otázku podle §u 322 tr. ř., zdali jsou zde okolnosti, odůvodňující tuto sazbu trestní. Eventualita, že jde o zločin krádeže, na nějž, hledíc k částce vyšší 2000 Kč — je stanoven v §u 179 tr. zák. trest těžkého žaláře od 5 do 10 let, mohla v této trestní věci dle otázek nastati v případě, že porotci odpoví záporně ke hlavní otázce I. — znějící na zločin loupeže, — že přisvědčí k eventuelní otázce II. lit. a) — znějící na zločin nedokonané krádeže peněženky s více než 5000 Kč — a odpoví záporně k dodatkovým otázkám II. lit. c) a d), jimiž se bylo na porotcích dotazováno po skutečnostech přitěžujících, pro něž nastává bez ohledu na obnos nebo cenu dle §u 179 tr. zák. trestní sazba těžkého žaláře od 5 do 10 let. Na kladné nebo záporné odpovědi k dodatkové otázce II. b) —zda byl obžalovaný při pokusu krádeže opatřen zbraní — zmíněná eventualita nikterak nezávisela. Bylo proto na porotním soudním dvoru, položiti porotcům pro případ, že dojde pro zápornou odpověď k otázce I. k odpovědi na otázku II. lit. a) a že pak bude odpověděno ku této otázce II. lit. a) kladně, k otázkám II. lit. c) a d) záporně, další otázku dodatkovou zároveň eventuální, zdali okolnosti, odůvodňující trestní sazbu těžkého žaláře od jednoho roku do 5 let, tu jsou. Soudní dvůr této otázky nedal a tím porušil předpis §u 322 tr. ř. (§ 3 čís. 2 zákona čís. 471/21, pokud se týče čís. 480/20). Zmatek čís. 6 §u 344 tr. ř., jímž jest takto napadený rozsudek stižen, dotýká se pouze výroku o trestu na svobodě, pro nějž se nedostává zákonem předepsaného podkladu ve výroku porotců. Bylo proto tento výrok rozsudku zrušiti, naproti čemuž celý výrok porotců a ostatní výroky rozsudku, zejména též výrok o propadnutí zbraně, o ztrátě volebního práva i o započítání zjišťovací a vyšetřovací vazby zůstávají nedotčenými.

Citace:

Č. 12948.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 728-730.