Čís. 11648.

Nebyla-li nájemní smlouva s majitelem zabraného majetku (s jeho pronajímatelem) platná, nebyvší schválena Státním pozemkovým úřadem, nebylo třeba, by stát, přejímaje zabraný majetek, dal výpověď z nájemního poměru. Tím, že stát ponechal po nějakou dobu po převzetí věc v užívání, byl založen jen poměr podobný výprose, k jehož rozvázání stačilo oznámení
Civilní rozhodnutí XIV. 35 státu, že předmět užívání uživateli dále neponechává a onen poměr s ním ukončuje; formální výpovědi z nájmu nebylo tu třeba. K žalobě o vyklizení stačí, že žalovaný neoprávněně drží předmět nájmu a odpírá ho vykliditi.
(Rozh. ze dne 7. května 1932, Rv I 695/32.)
Žalobě československého státu proti manželům Egonu a Barboře C-ovým o vyklizení hotelu v P. procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného Egona C-a, vyhověl však odvolání žalované Barbory C-ové a žalobu ohledně ní zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného Egona C-a, vyhověl však dovolání československého státu a obnovil ohledně Barbory C-ové rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Domáháno se vyklizení hotelu v P. Zjištěno, je, že tento hotel najali oba žalovaní nájemní smlouvou ze dne 23. prosince 1926, uzavřenou s tehdejším majitelem zabraného velkostatku B., k němuž hotel patřil, na dobu do 30. září 1932, a zjištěno je, že tato smlouva, podléhající podle § 7 záb. zákona schválení Státního pozemkového úřadu, tímto úřadem schválena nebyla. Následkem toho nebyla smlouva podle § 7 záb. zák. platná a nájemní poměr pro žalované nezaložila. Nemá význam, že žalující stát, přejímaje velkostatek a s ním i hotel, nedal žalovaným výpověď. Ježto platného nájemního poměru tu nebylo, nebylo při přejímání výpovědi (§ 12 náhr. zák.) třeba a zákon ji v § 14 náhr. zák. při nájemních smlouvách podle § 7 záb. zák. neplatných nežádá. Dodati jest, že stát, přejímaje dne 30. října 1930 velkostatek a hotel v P., výslovně nájemní smlouvu žalovaných ze dne 23. prosince 1926 uznati a do ní vstoupiti odepřel. Z uvedeného vidno, že žalovaní nemohou oprávněně odporovali vyklizení z důvodu smlouvy ze dne 23. prosince 1926 a jejího trvání. Jejich námitka proti vyklizení o uvedenou smlouvu se opírající není opodstatněna. Leč ani další námitka žalovaných proti vyklizení neobstojí. Jde o to, že stát, převzav velkostatek a hotel v P., jednal se žalovaným Egonem C-em, že tomuto žalovanému hotel pronajme. Prozatím ponechal stát mlčky hotel k používání Egonu C-ovi, který za to platil nájemné podle smlouvy ze dne 23. prosince 1926. K uzavření smlouvy nedošlo a stát dne 1. července 1931 dal Egonu C-ovi ke dni 30. září 1931 mimosoudní výpověď. Žalovaný C. brání se vyklizení, ježto prý výpověď neměla náležitosti uvedené v § 565. c. ř. s., žalovaná Barbora C-ová odporuje vyklizení, protože výpověď nebyla na ni řízena a nebyla jí doručena. Co se týče námitky žalovaného Egona C-a, neuznal ji za opodstatněnou již odvolací soud, a to právem. Uvážiti jest tu toto: Původní smlouva nájemní ze dne 23. prosince 1926 nebyla platná a pozdější jednání státu se žalovaným C-em o uzavření smlouvy skončilo bezvýsledně. Nebylo mezi státem a žalovaným Egonem C-em smluveného nájemního poměru a poměr vzniklý tím, že hotel byl zatím mlčky Egonu C-ovi ponechán v užívání, byl poměrem rovným poměru podle § 974 obč. zák. K rozvázání tohoto poměru stačilo pouhé oznámení státu, že žalovanému C-ovi hotel dále neponechává a řečený poměr s ním ukončuje. Formální výpovědi třeba nebylo. Jako oznámení o ukončení stávajícího poměru byla daná výpověď postačitelná. Nepřijde tudíž na to a netřeba zkoumati, zdali výpověď vyhovovala předpisům, najmě § 565 c. ř. s. Dostav ono oznámení (výpověď), je žalovaný Egon C. povinen hotel vyklidili a odvolací soud, vyhověv žalobě přes onu další, shora uvedenou námitku, nepochybil. Co se týče žalované Barbory C-ové, odvolací soud nezabýval se, alespoň nikoli výslovně, její námitkou, že nárok na vyklizení proti ní není oprávněn, protože jí nebyla výpověď doručena a zamítl žalobu ohledně této žalované, protože nájemní poměr s ní a také jinaké okolnosti, jež by žalobu na vyklizení u této žalované odůvodňovaly, nebyly tvrzeny. Odvolacímu soudu nelze přisvědčili. Pokud jde o námitku nedostatku doručení výpovědi dané státem dne 1. července 1931, není tato námitka žalované opodstatněna, ježto jí hotel k používání ponechán nebyl, nýbrž jen jejímu manželu, a vypovídat! jí poměr ten, pokud se týče oznamovali jí, že poměr se ukončuje, nebylo již proto třeba. Že nelze odpírali vyklizení z důvodu smlouvy ze dne 23. prosince 1926, bylo již řečeno. K důvodu odvolacím soudem pro zamítnutí žaloby proti Barboře C-ové použitému jest uvésti toto: K žalobě o vyklizení stačí, že žalovaná strana neoprávněně předmět vyklizení drží a vykliditi jej odpírá. Tento předpoklad je u žalované Barbory C-ové splněn. Používá hotelu s manželem a odpírala vyklizení, tvrdíc, že nájemní smlouva ze dne 23. prosince 1926, kterou společně s manželem jako spolunájemkyně hotelu najmula, trvá. Byla tudíž i ona o vyklizení právem žalována. Se zamítnutím žaloby proti ní nelze tudíž souhlasiti.

Citace:

Čís. 11648.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 573-575.