— Čís. 11536 —
Čís. 11536.
Z ustanovení § 1099 obč. zák. nemůže vyvozovati nároky osoba třetí (pojišťovna).
Ustanovení § 1409 obč. zák. se nevztahuje na pacht zemědělského podniku.
Pachtýř nevstupuje bez zvláštní úmluvy do pojišťovací smlouvy propachtovatele.

(Rozh. ze dne 2. dubna 1932, Rv II 854/30.)
Majitelka velkostatku Leopoldina W-ová pojistila se smlouvou ze dne 9. prosince 1927 u žalující pojišťovny proti úrazům zřízenců a dělníků na deset let. Leopoldina W-ová dne 9. listopadu 1929 zemřela a v témže roce, před splatností pojišťovací prémie, vzal velkostatek do pachtu žalovaný. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se pojišťovna na žalovaném zaplacení prémie splatné dne 1. listopadu 1929, opírajíc žalobní nárok o čl. 15 pojišťovacích podmínek. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Ustanovení čl. 15, jehož se žalobkyně dovolává, je totožné s ustanovením § 156 zák. o pojišťovací smlouvě; ustanovení § 156 však ještě neplatí a poukazuje se na ustanovení §§ 167 a 168 zák. o pojišťovací smlouvě a § 1 vládního nařízení ze dne 9. prosince 1919 čís. 652/19. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalovaný nevstoupil do pojišťovacích smluv Leopoldiny W-ové. Pokud to odvolatelka vyvozuje z pojišťovacích smluv Samých, pokud se týče jim připojených všeobecných podmínek (§ 15), jde o smlouvy mezi odvolatelkou a Leopoldinou W-ovou, jež nikterak nevážou pachtýře (žalovaného), o němž ani odvolatelka netvrdí, že proti ní převzal závazky Leopoldiny W-ové. Žalovaný však neručí ani podle ustanovení § 156 zák. o poj. smlouvě, poněvadž toto ustanovení vůbec ještě neplatí, ani neručí obdobně podle § 1099' obč. zák., který upravuje jen právní poměr mezi propachtovatelem a pachtýřem, ani podle § 1409 obč. zák., který se vztahuje jen na zcizení jmění nebo podniku, nikoliv však na propachtování.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Že nárok žalobkyně nelze odvodili ze zákonného ustanovení §§ 1409 a 1099 obč. zák., odůvodnil správně již odvolací soud. Pachtovní smlouva upravuje právní poměr smluvních stran, je jen relativním právem, nepůsobí absolutně a nemůže třetí osoba z něho odvozovat! nároky, pokud zákon tak zřejmě nestanoví. Předpis § 1099 obč. zák. nemá takového ustanovení a, poukazuje-li dovolatelka k tomu, že podle tohoto ustanovení přejímá pachtýř hypotekární břemena, jen když se k tomu výslovně zaváže, kdežto ostatní břemena musí zastávati již ze zákona, nevyvrací tím právní názor, že třetí osoba nemůže z toho odvozovali přímý nárok proti pachtýři. Vyslovuje-li dovolatelka právní názor, že se ustanovení § 1409 obč. zák. nevztahuje jen na zcizení podniku, nýbrž i na pouhé převzetí podniku, čímž prý je rozuměti i pacht zemědělského podniku, je na omylu, neboť ustanovení to nazývá výslovně předatele jmění nebo podniku »zcizitelem« a rovněž důvodová zpráva k třetí dílčí novele (Materialie str. 50, 51) a zpráva komise pro justiční věci bývalé panské sněmovny (Materialie str. 422) mluví o »změně majitele obchodu«, o »nabyvateli obchodu« a předatele nazývá »zcizitelem«.
Citace:
č. 11536. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 388-389.