— Čís. 11099 —
Čís. 11699.
Povolí-li se výmaz zaznamenané pohledávky, vymažou se zároveň zápisy mezitím na ni povolené.
(Rozh. ze dne 25. května 1932, R II 1961/32.)
Knihovní soud povolil výmaz zaznamenaného zástavního práva i s nadzástavními právy váznoucími na zaznamenaném zástavním právu. Rekursní soud změnil napadené usnesení v ten rozum, že povolil výmaz zaznamenaného zástavního práva s tím, že právní účinek tohoto výmazu nastane pro nadzástavní práva, na něm váznoucí, teprve jejich výmazem. Důvody: Třebaže věřitelka Marie P-ová před soudem do protokolu prohlásila, že s výmazem svého zaznamenaného práva zástavního souhlasí, nemohl přece první soud vzhledem k tomu, že v pozemkové knize jsou zapsána nadzástavní práva na zaznamenané pohledávce Marie P-ové, povoliti výmaz těchto práv z úřadu bezvýhradně, nýbrž bylo výmaz tento povoliti jen s výhradou § 51 knihovního zákona, jelikož proti této výhradě není zákonné překážky.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursnímu soudu nelze dáti za pravdu, pokud povolil výmaz s výhradou, že právní účinek výmazu nastane pro nadzástavní práva váznoucí na zaznamenaném zástavním právu knihovní věřitelky teprve jejich výmazem. Rekursní soud se neprávem dovolává k odůvodnění svého názoru ustanovení § 51 knihovního zákona. Ustanovení tohoto zákona neplatí pro případ, jde-li o výmaz zaznamenaného práva zástavního z toho důvodu, že nebyl spraven záznam (§ 45 kn. zák.), neboť předpis § 45 kn. zák. nemá výhrady stanovené v § 51 kn. zák. Tím se dospívá k zásadě, vyslovené již bývalým vídeňským nejvyšším soudem v judikátu čís. 87, že se, povolí-li se výmaz zaznamenané pohledávky, vymažou zároveň zápisy mezi tím na ní povolené právě tak, jako vymaže-li se záznam práva vlastnického (§ 49 knih. zákona), a spraví-li se záznam výmazu (§ 50 knih. zák.).