Čís. 11620.

Žaloba podle § 37 ex. ř.
Proti exekuci zabavením a vnucenou správou pachtovních práv dlužníka k usedlosti, přísluší třetí osobě, jíž dlužník postoupil právo skliditi louky a ozimy a použiti zbývající části pachtovaných pozemků k osetí jaří a k osázení brambory, právo nedopouštějící výkon exekuce.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1932, Rv I 456/31.)
Usnesením ze dne 30. května 1930 byla žalovanému družstvu povolena exekuce zabavením a vnucenou správou pachtovních práv Josefa S-a příslušejících mu proti poddlužníku Josefu R-ovi ohledně usedlosti čís. pop. 7. Dlužník S. jako pachtýř zmíněné usedlosti postoupil v dubnu 1930 žalobcům úrodu luk a ozimů, měřících asi polovici celé usedlosti ve výměře 72 1/2 korců, kteroužto smlouvou získali žalobci právo skliditi v roku 1930 louky a ozimy a použiti zbývající části pozemků k osetí jaří a k osázení brambory, začež zaplatili hotově 30000 Kč. Žalobu o nepřípustnost exekuce oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Není správný názor odvolacího soudu, že povolením vnucené správy nebyla práva žalobců nijak dotčena a že jim proto nepřísluší právo, nedopouštějící výkon exekuce. Naopak jsou tu předpoklady pro úspěšnou žalobu ve smyslu § 37 ex. řádu. Účelem žaloby té je zejména, by nebylo upotřebeno majetku třetích osob k uspokojení věřitele. Podmínkou vylučovací žaloby jest, by šlo o předmět exekucí dotčený a by k němu nebo k jednotlivým předmětům příslušenství nemovitosti do exekuce vzaté příslušelo žalobci právo, nedopouštějící výkon exekuce. Zákon nerozeznává, zda jde o právo věcné či osobní. Žaloba vylučovací, která je žalobou určovací, čelící k určení nepřípustnosti exekuce, při čemž zájem žalobcův jest dán již tím, že exekucí byla dotčena jeho práva, jež ji nedopouštějí, jest přípustná i tehdy, je-li předmětem exekuce osobní nárok. Právem nedopouštějícím výkon exekuce podle § 37 ex. ř. nelze rozuměti jen právo vlastnické, i pouhý obligační nárok na vydání věcí, jež dlužník, nejsa jejich vlastníkem, má ve své moci jen jménem třetí osoby, opravňuje tuto k podání vylučovací žaloby (srov. rozh. čís. 8740 a 11170 sb. n. s.). Účelem žaloby podle § 37 ex. ř. je tedy ochrana takových práv proti újmám, jež přísluší třetím osobám z vedení exekuce proti jiné osobě jako povinné. Provedením vnucené správy zmařen by byl v souzeném případě zřejmě nárok žalobců na sklizeň roku 1930, tím by bylo totiž vsaženo do majetkové sféry žalobců. Jejich dohoda, že za 30000 Kč sklidí úrodu luk a ozimem osetých polí a na zbývající částí mohou oseti jař a sázeti brambory, je postoupením pachtovních práv, ať se k němu hledí jako ku převzetí pachtu nebo jako k podpachtu. Touto smlouvou nabyli žalobci práva dříve povinnému patřícího z pachtu, skliditi užitky z pachtovaných pozemků, právo to se stalo součástkou jejich jmění a vyšlo z jmění povinného, takže by jeho speněžením ve prospěch vymáhajícího věřitele tento došel úkoje ze jmění třetí osoby, porušuje tak její právo. To však není přípustné, poněvadž podle zákona může vymáhající věřitel k uspokojení své pohledávky sáhnouti jen na jmění dlužníkovo a nesmí býti uspokojen z majetku třetích osob, čemuž by však v případě, že by se vedená exekuce neprohlásila za nepřípustnou a se nezrušila, skutečně tak bylo. Exekuce vedená na majetkové právo v pachtu, které dlužník postoupil již jinému, není totiž přípustná, kdyby věřitel došel uspokojení z majetku třetí osoby. Touto třetí osobou jest rozuměti každou osobu různou od osoby povinného. Nejde tu o případ § 119 ex. ř., jak mylně má za to odvolací soud, protože dlužník nezcizil jen část svých práv třetí osobě, nýbrž zcizil veškerá práva, jež jsou exekucí dotčena.

Citace:

č. 11620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 529-530.