Čís. 11638.

Dopis, v němž zůstavitel sděluje, že učinil poslední pořízení a že v něm učinil určitý odkaz (třetí osobě) — není dovětkem.
(Rozh. ze dne 4. května 1932, R II 156 32.)
V dopisu ze dne 24. dubna 1927 sdělil zůstavitel Leopoldině K-ové, že ve své závěti ze dne 23. dubna 1927 ustanovil universálními dědici své syny a že jim uložil vyplatiti odkaz 50000 Kč nezl. synovi adresátky Františku K-ovi. Návrh Leopoldiny K-ové, by listina ze dne 24. dubna 1927 adresovaná navrhovatelce a podepsaná zůstavitelem, byla prohlášena jako poslední pořízení, pozůstalostní soud zamítl. Rekursní soud na- padené usnesení potvrdil. Důvody: Mylný jest názor stěžovatelky, že listina, o niž jde, jest dovětkem. Z obsahu listiny jest zřejmo, že jest dopisem adresovaným stěžovatelce; jest sice vlastnoručně zůstavitelem psána ale není obsahu konstitutivního, nýbrž jen sdělovacího, neboť jím oznamuje zůstavitel adresátce, že učinil poslední pořízení ze dne 23. dubna 1927 a že v tomto testamentu zřídil odkaz pro syna adresátky, stěžovatelky, a současně sděluje obsah onoho odkazu. Ustanovení odkazu obsahuje tudíž jiná listina, než onen dopis obsahu pouze uvědomovacího o obsahu onoho odkazu. Ostatně testament onen nebyl vůbec prohlášen a v pozůstalostních spisech není o něm zmínky. I když tudíž v dopisech jest obsah odkazu uveden, není podle svého obsahu dovětkem, odkaz zřizujícím, nýbrž jen sdělením a informací o jiné konstitutivní listině. Proto nelze s tímto dopisem naložiti jako s dovětkem ve smyslu §§ 61 a 180 nesp. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs, jehož oprávněnost bylo zkoumati jen s hlediska § 46 odst. (2) zákona čís. 100/31 Sb. z. a n., nemá opory v tomto ustanovení zákona, neboť neobstojí výtka, že jest napadené usnesení stiženo nezákonností. Nižší soudy správně rozpoznaly, že zůstávitelovo prohlášení ze dne 24. dubna 1927 předložené stěžovatelkou není podle svého obsahu projevem poslední vůle zůstavitelovy, jak má to na mysli ustanovení § 552 obč. zák., a že není ani náčrtkem takového projevu, nýbrž že jest prostým sdělením zůstavitele stěžovatelce o tom, že zůstavitel takový projev učinil písemně dne 23. dubna 1927. Není-li tu posledního pořízení, nebylo ani pro pozůstalostní soud důvodu, by zahájil řízení podle § 180 nesp. říz. a neměl ani důvodu, by konal šetření, zda předložená listina nevyhovuje předpisům posledního pořízení podle § 585 obč. zák., najmě ani nebyli stěžovatelkou ani pojmenováni svědci takovéhoto pořízení. Rozhodnutí čís. 6437 sb. n. s. dovolává se stěžovatelka neprávem, neboť jeho předpoklady tu nedopadají.

Citace:

Čís. 11638.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 558-559.