Čís. 11621.

Není nařízeno, by se podpis svědků posledního pořízení (§ 579 obč. zák.) stal v přítomností zůstavitelově.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1932, Rv I 1766/31.)
Žalobě, by bylo určeno, že závěť zůstavitelky ze dne 8. srpna 1929 jest platná, bylo vyhoveno soudy všech tří stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Nelze souhlasiti s výtkou žalované, že jest závěť neplatná proto, že ji svědci poslední vůle nepodepsali před zůstavitelkou, nýbrž na chodbě bezprostředně přede dveřmi nemocniční místnosti, kde ležela zůstavitelka. Ustanovení o tom, jak se má státi podpis tří schopných svědků, před nimiž musí zůstavitel učiniti výslovné prohlášení zákonem požadované, uvedeno jest podrobně ve třetí větě § 579 obč. zák. Podle něho musí se svědci podepsati s doložkou, poukazující k jejich svědeckému poslání, buď uvnitř nebo zevně, ale vždy na listině samé, nikoli na obálce. V ustanovení tom, které tvoří pro sebe samostatnou větu, není tudíž podle jeho doslovu nařízeno, že se podpis svědků má státi v přítomnosti zůstavitelově, a nelze důvodně pochybovati, že by to byl zákonodárce vyslovil, an jinak podrobně v ustanovení tom předepsal, jak má býti podpis svědků připojen. Ze souvislosti s ustanovením druhé věty zákona, rovněž pro sebe samostatné, nelze rovněž usouditi na tento úmysl zákonodárce, ano ustanovením druhé věty bylo jen předepsáno, jakým způsobem má učiniti zůstavitel projev požadovaný zákonem. Neobstojí tudíž výtka, že odvolací soud posoudil věc nesprávně s hlediska právního, neshledav závadu platnosti posledního pořízení v tom, že je svědci podepsali na chodbě před místností, kde ležela zůstavitelka.

Citace:

č. 11621. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 530-531.