— Čís. 11549 —
Čís. 11549.
Nebyly-li plnící přístroje v dílně vyrabitele sodové vody opatřeny v době plnění láhve redukčními ventily, jak předpisuje min. nař. ze dne 29. listopadu 1910, čís. 212 ř. zák., porušil výrobce zákonný předpis daný k tomu cíli, by bylo zabráněno nahodilým škodám a ručí za veškerou újmu, jež by se jinak nebyla stala, leč by prokázal, že by bylo došlo k úrazu přes to, že neměl plnící přístroje zařízené podle řečeného min. nařízeni.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1932, Rv II 188/31.)
Žalobkyně koupila láhev sodové vody. Když ji odnášela domů, láhev vybuchla a střepiny skla poranily žalobkyni na ruce. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném družstvu náhrady škody, tvrdíc, že družstvo má vinu na úrazu, ježto prý láhve sodové vody nebyly plněny s náležitou opatrností, po případě, že žalované družstvo nevyrábělo sodovou vodu s náležitou opatrností. Oba nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc
soudu prvé stolice, by o ni dále jednal a ji znovu rozhodl. Důvody:
Výtce nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s. nelze upříti oprávněnost. Odvolací soud, převzav skutkové zjištění prvního soudu, měl za zjištěno na základě posudku znalce inž. Vojtěcha L-a, že plnící stroje v dílně žalovaného družstva nebyly opatřeny v době plnění lahve, o níž jde, redukčními ventily, jak předpisuje ministerské nařízení ze dne 29. listopadu 1910 čís. 212 ř. zák., a že pojistné ventily odfukují teprve při tlaku 13 až 14 atmosfér, ačkoliv nejvyšší přípustný provozovací tlak je 12 atmosfér. Přes to Však neshledal odvolací soud odůvodněným nárok žalobkyně na náhradu škody podle § 1293 a násl. obč. zák., dospěv na základě posudku znalců k závěru, že jest v souzeném případě nezjistitelná příčinná souvislost mezi plněním vybuchnuvší lahve v dílně žalovaného družstva a jejím výbuchem a že žalobkyně proto neprokázala ani zavinění žalovaného, ani příčinnou souvislost mezi činem a škodou. Leč nelze souhlasiti s tímto názorem. Je-li zjištěno, a to neodporovatelně, že plnící stroje v dílně žalovaného družstva nebyly opatřeny v době plnění lahve redukčními ventily, jak předpisuje ministerské nařízení ze dne 29. listopadu 1910 čís. 212 ř. žák., jde o porušeni předpisu vydaného k zamezení následků výbuchů přeplněním lahví kysličníkem, uhličitým, a to k ochraně nejen dělnictva zaměstnaného při výrobě sodové vody, nýbrž i prodavačů sodové vody a spotřebitelů. Žalované družstvo porušilo tím zákonný předpis, daný k tomu cíli, by bylo zabráněno na¬ hodilým' škodám (§ 1311 obč. zák.). V tomto porušení tkví také jeho zavinění a ručí žalované družstvo podle tohoto ustanovení zákona za veškerou újmu, která by se jinak nebyla stala. Při tomto stavu věci bylo na žalovaném družstvu, by dokázalo, že žalobkyně by byla přišla k úrazu i přes to, že žalované družstvo nemělo plnící stroje zařízené podle uvedeného ministerského nařízení, neboť jen tehdy mohlo se mluví ti o jeho vyvinění. Takový důkaz se však žalovanému družstvu nezdařil, any nižší soudy měly na základě znaleckého posudku nejen za zjištěno, a to závazně pro dovolací soud, že jest neprokazatelnou příčina výbuchu, nýbrž i, že, odfukoval-li pojistný ventil teprve při čtrnácti atmosférách, vedlo by to sice ke zvýšení tlaku jen asi na 13 až 14 atmosfér, který mohla láhev snad vydržeti, že však se tím nebezpečí výbuchu lahve přece poněkud zvětšilo. Jest tudíž žalované družstvo podle § 1311 obč. zák. právo ze škody, o jejíž náhradu jest žalováno. Jelikož se nižší soudy při svém nesprávném právním stanovisku nezabývaly otázkou škody a neučinily potřebná zjištění o její výši, která jest sporná, bylo, ježto vada sahá až do řízení soudu prvé stolice, zrušiti podle § 510 c. ř. s. rozsudky obou nižších stolic a věc vrátiti soudu prvé stolice, by v tomto směru řízení doplnil a o výši škody rozhodl.