— Čís. 11555 —
Čís. 11555.
Dohoda účastníků před odevzdáním pozůstalostí O rozděleni pozůstalostního jmění nebo některé jeho částí není neplatná s hlediska § 797 obč. zák.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1932, Rv II 5/31.) Žalobkyně, zůstavitelova sestra, byla v závěti ustanovena universální dědičkou, žalovaní, zůstavitelovi bratří, byli obmyšleni odkazy. V závěti bylo dále ustanoveno, by se o ostatní jmění rozdělili bratří a sestra zůstavitelovi. Tito sourozenci zůstavitele se dohodli před odevzdáním pozůstalosti, že se rozdělí o vklad zůstavitelův u banky rovným dílem, žalobkyně obdržela čtvrtinu vkladu, žalovaní tři bratři zůstavitelovi pak celkem tří čtvrtiny. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaných vyplacení tří čtvrtin vkladu. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud, který převzal zjištění prvního soudu, přijal za zjištěno, že se sourozenci (žalobkyně a žalovaní) dohodli po pohřbu zůstavitele v ložnici prvního žalovaného před projednáním pozůstalosti na tom, že si vklad 21370 Kč rozdělí mezi sebou rovným dílem. Jest otázkou, zda byla tato dohoda neplatná s hlediska § 797 obč. zák., jak namítala žalobkyně již v první stolici. Souhlasiti jest s názorem nižších soudů, že tomu tak není. Z nesporného obsahu poslední vůle, jejíž pravost a platnost nebyla popřena, vyplývá, že žalobkyně byla ustanovena zůstavitelem za universální dědičku, žalovaným, že se dostalo odkazů a že bylo v ní také ustanoveno, »aby se o ostatní jmění rozdělili bratří a sestra zůstavitelovi«. Dohodli-li. se ještě před projednáním pozůstalosti tito sourozenci zůstavitele o tom, že mezi věci, o které se podle onoho ustanovení poslední vůle měli mezi sebou rozděliti, patří i sporný vklad a že se i o tento vklad rozdělí stejným dílem, nelze ze zákona, zejména pak z ustanovení § 797 obč. zák. nijak dovoditi, že jest tato dohoda neplatná. V § 797 obč. zák. se jen stanoví, že se nikdo nesmí svémocně ujmouti držby pozůstalosti a že dědické právo musí býti projednáno před soudem, který provede odevzdání pozůstalosti, avšak z tohoto ustanovení neplyne, že se zúčastněné strany nesmí již před odevzdáním pozůstalosti dohodnouti o rozdělení pozůstalostního jmění nebo některé jeho části a že takováto dohoda jest neplatná. Pokud strany dohodou zamýšlely snad zkrátiti stát na poplatcích, nedotýká se to platnosti dohody. Byla-li však dohoda platná s hlediska § 797 obč. zák., nemůže se žalobkyně dovolávati její neplatnosti ani s hlediska § 879 odst. 1 obč. zák.
Citace:
č. 11555. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 424-425.