Čís. 11664.

O návrhu dědice, přihlásivšího se k pozůstalosti po fiduciárním dědicovi, za pozůstalostního řízení o substituční podstatě, by polovice mrtvého a živého inventáře a zásob byla jako vlastnictví pozůstalosti fiduciárního dědice vyloučena ze stavu aktiv substituční pozůstalosti a by do stavu pasiv této pozůstalosti byla pojata náhrada za část pozůstalostních dluhů a poplatků zaplacených fiduciárním dědicem, kte-
Civilní rozhodnutí XIV. 37 réžto nároky dědíc, přihlásivší se k substituční pozůstalosti, neuznal — nelze jednati v řízení o substituční pozůstalosti, najmě, neučinil-li navrhovatel jako pozůstalostní věřitel návrh na oddělení jmění podle § 812 obč. zák. Řečených nároků může se navrhovatel domáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 13. května 19321, R I 318/32.)
Dědičky, přihlásivší se k pozůstalosti fiduciární dědičky, navrhly v pozůstalostním řízení o substituční pozůstalosti, by náhradnímu dědici bylo uloženo nahraditi pozůstalosti po fiduciární dědičce přihlášenou část pozůstalostních dluhů a by byla vyloučena ze stavu aktiv substituční pozůstalosti ideální polovice hospodářského přís'lušenství a zásob uvedených v soupisu. Oba nižší soudy návrhy zamítly.
Nejvyšší soud odkázal navrhovatelky s jich návrhy na pořad práva.
Důvody:
V pozůstalosti po Josefu Š-ovi, zesnulém se zanecháním posledního pořízení, bylo po úmrtí fiduciární dědičky Ludmily Š-ové zahájeno znovu pozůstalostní řízení a k dědictví se přihlásila fideikomisární substitutka Josefa B-ová ze závěti výminečně. Bylo tedy podle § 120 nesp. říz. projednati pozůstalost jen s ní jako s přihlášenou dědičkou. Za pozůstalostního řízení učinily však stěžovatelky, které se přihlásily jako dědičky ze zákona výminečně k pozůstalosti po fiduciární dědičce Ludmile Š-ové, návrh jménem této pozůstalosti, by polovice mrtvého a živého fundu a zásob byla jako vlastnictví pozůstalosti Ludmily Š-ové vyloučena ze stavu aktiv substituční podstaty zůstavitelovy a do stavu pasiv byla pojata částka 13008 Kč jako náhrada za část pozůstalostních dluhů a poplatků zaplacených Ludmilou Š-ovou. Leč přihlášená dědička Josefa B-ová nároky ty neuznala. Bylo-li tomu tak, nebyl pozůstalostní soud ani povinen ani oprávněn dále jednati a rozhodovati o návrzích stěžovatelek, jež nebyly jako dědičky po Ludmile Š-ové vůbec účastnicemi pozůstalostního řízení o substituční podstatě po Josefu Š-ovi zejména, any neučinily ani jako pozůstalostní věřitelky návrh na oddělení jmění podle § 812 obč. zák. a pozůstalostnímu soudu náleželo, jak bylo již řečeno, projednali pozůstalost jen s přihlášenou dědičkou jako jedinou účastnicí pozůstalostního řízení. Tím ovšem není řečeno, že stěžovatelky pozbyly práva domáhati se svých nároků pořadem práva. Pořad ten jim zůstal zachován, neboť se nemohly jen v cestě nesporné domáhati tohoto práva, nejsouce účastnicemi pozůstalostního řízení. Trpí proto i napadené usnesení i usnesení prvého soudu zmatečností podle § 41 d) zák. čís. 100/31 sb. z. a n. a bylo se proto na dovolací rekurs usnésti podle § 41 poslední odstavec a § 43 odst. (2) uvedeného zákona, jak se stalo.

Citace:

Čís. 11664.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 605-606.