Čís. 10120.

V ujednáni nájemní smlouvy není zásadně zahrnuto oprávnění použiti i těch částí domu, jež nebyly dosud předmětem nájemního užívání, k zařízení přijímací radiostanice s anténou mimo obytné místnosti. Pokud zřízení antény přesahuje míru, až do které může nájemce užívati nájemního předmětu.
(Rozh. ze dne 5. září 1930, Rv II 429/29.)
Pronajímatel domáhal se na nájemci, by odstranil anténu a uzemnění. Anténa byla zřízena na střeše domu přes zahradu do okna v bytě žalovaného. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel obývá v domě žalobkyně, v němž jsou čtyři byty, jeden pokoj a kuchyni s půdou, sklepem a kůlnou, a má kromě tohoto bytu v jiném domě hodinářskou dílnu. Nesporno jest, že si zřídil v domě žalobkyně přijímací radiostanici, a jest řešiti otázku, zda dovolatel jako nájemník byl oprávněn, by anténu umístnil tak, jak učinil. O tom v jakém rozsahu smí nájemník užívati najatého bytu, rozhoduje především, co strany výslovně ujednaly o způsobu užívání bytu. Dovolatel tvrdí, že žalobkyně byla srozuměna se zřízením antény, kterou si zřídil. Ale odvolací soud béře za zjištěno, že žalobkyně neprojevila souhlas se .zřízením antény. Jest' sice pravda, že žalovaný uplatňoval v odvolání kromě odvolacího důvodu nesprávného zjištění skutkového základu jako další samostatný odvolací důvod též nesprávné hodnocení důkazů a že se odvolací soud Iv důvodech svého rozsudku neobíral odděleně od onoho odvolacího důvodu, i tímto odvolacím důvodem. Než stačí, že i tento odvolací'důvod jest věcně vyřízen. Odvolací řízení není v tomto směru vadné. Za tohoto stavu věci nemůže se dovolatel brániti tvrzením, že anténu postavil s výslovným svolením žalobkyně a jest se obírati otázkou, zda jest k tomu oprávněn podle dispositivního předpisu § 1098 obč. zák. Jak mimo jiné v rozhodnutí ze dne 31. ledna 1930, č. j. Rv I 213/29 (sb. nejv. soudu čís. 9590) dovoženo, má nájemník právo užívati bytu způsobem obvyklým a přiměřeným svému stavu, zaměstnání a své domácnosti, nebyl-li mezi stranami ujednán jinaký způsob užívání. Přisvědčiti jest názoru odvolacího soudu, že dosud nedošel rozhlas v hospodářském životě takového všeobecného rozšíření jako telefon, který se ujal jako nepostrádatelný dorozumívací prostředek, a že rozhlas sleduje pro obyčejného nájemníka většinou jen zpříjemnění života. Nelze proto souhlasiti s názorem soudu prvé, stolice, že v dnešní době jest již v prostém ujednání nájemní smlouvy zahrnuto zásadní oprávnění použiti i těch částí domu, které nebyly dosud předmětem nájemního užívání, k zařízení přijímací radiostanice s anténou mimo obytné místnosti. Než rozhlas slouží též vážným hospodářským potřebám, zejména pokud jde o rychlé rozšíření důležitých zpráv pro obchod a průmysl. Poukázati jest k dílu Dr. Kučery a Dr. Strnada »Radio-telefonie a telegrafie«, v jehož úvodu se praví, že se o radiotelegrafií a radiotelefonii jevil vždy živý zájem v nejširších vrstvách, zejména též z řad hodinářů. Ani v souzeném případě netvrdil dovolatel v prvé stolici, že si zřídil radiostanici jako soukromník ke zpříjemnění života, — pročež s tímto případem netřeba se již vůbec obírati, — nýbrž uvádí, že jest hodinářem a že se zavázal říditi přesně hodiny na evangelickém kostele a že ostatně jest při nynějším stavu živnosti putno, by vzhledem k tomu, že i nádražní hodiny jsou nespolehlivé, přijímal přesně časové údaje radiem buď z Vídně nebo z Vratislavy; že tyto časové signály procházejí o 13té a 20té hodině, kdy již není v dílně, a proto že si zřídil stanici v domě, kde má byt, jest se tedy obírati otázkou, zda dovolatel vzhledem k své živnosti byl oprávněn postaviti si anténu v domě žalobkyně mimo najaté místnosti. Především poukázati jest na obecně známou věc, že časové signály rozesílané pražskou hvězdárnou staničním úřadům pro účely železniční vyhovují zcela potřebám železničním a že nelze říci, že nádražní čas jest nespolehlivý pro venkovského hodináře, jímž jest dovolatel. jde tu převážně jen o pohodlí hodináře, který při rozhlasu může každodenně ve své živnostenské místnosti nebo ve svém bytě odposlechnouti časový signál rozesílený radiem. Dále uvésti jest, že pro rozsah užívání, příslušejícího dovolateli podle § 1098 obč. zák., nemůže býti směrodatným, jaké soukromoprávní úmluvy ujednal s třetími osobami, se správou evangelického kostela. Podle § 6 obč. zák. nelze předpis § 1098 obč. zák. vykládali tak, že majitel domu, který před lety pronajal nájemníkovi jen určité části svého domu k obývání, mlčky mu již předem dovolil, by použil k umístění pozdějších technických pokroků kterékoliv jiné části domu, která nebyla dosud příslušenstvím najatých místností, žádá-li to rozvoj nájemníkovy živnosti, v jiném domě provozované, a udržení jeho konkurenční způsobilosti, a je-li dokonce při tom, jak odvolací soud zjišťuje na základě znalcova posudku, zřízením antény toho druhu, jak tomu jest v souzeném případě, dům žalobkyně vydán nebezpečí bleskového úderu za určitých okolností a je-li jiné provedení antény (na př. zřízení pokojové antény) možné. Zřízení antény, jakou dovolatel postavil; přesahuje míru, až do které může dovolatel v mezích § 1098 obč. zák. užívati nájemního předmětu (srovnej též rozhodnutí čís. 7637 sb. n. s.). Již toto stačí k tomu, by nebylo vyhověno dovolání, domáhajícímu se zamítnutí žaloby. Za tohoto stavu jsou bezpředmětné vývody dovolací, že odvolací řízení jest vadné podle § 503 čís. 2 c. ř. s., ježto se odvolací soud neobíral výtkou, že procesní soud překročil návrhy stran. Rovněž nezávažné jest, zda výraz »vysoká antena«, jehož obě strany v prvé stolici uživaly, jest vědecky správný, či zda jde o t. zv. »volnou antenu«. Stačí, že provedeno bylo místní ohledání, při němž zjištěno, že anténa zasahuje do části domu, které dovolatel není oprávněn na základě nájemního poměru užívati. Volbou onoho pojmenování nejsou tedy založeny ani vadnost řízení ani rozpor se spisy. K vůli úplnosti se podotýká, že ne všechna odborná díla řídí se terminologií dovolatelem tvrzenou, že totiž vysoká anténa není volnou anténou a naopak. Tak na př. v díle inž. L. Seyfrta »Stavba anten« rozeznávají se volné, vzduchové, antény od jiných druhů antén, rámových, náhradních, zemních a podzemních, a mezi volné antény, anteny, jichž podstatou jest jeden nebo několik drátů natažených isolovaně mezi podpěrnými body (mezi domy, na stromech, mezi domem a tromem, nebo na stožárech a pod.) čítá spisovatel antény vysoké, anteny vnitřní (podkrovní) i antény pokojové. Dovolatel v rámci dovolacích důvodů čís. 3 a 4 § 503 c. ř. s. napadá také skutková zjištění soudů nižších stolic a přednáší i nové okolnosti. K tomu jest podotknouti, úkolem dovolacího řízení není-přezkum toho, jak soudy nižších stolic hodnotily výsledky provedených důkazů, a že v dovolacím řízení nelze Přihlížeti k novým okolnostem. Proto nelze k těmto vývodům přihlížeti, zejména platí o vývodech, že zřízená anténa nepřitahuje blesk, jaké jest rozložení spodních vod v Š. atd. Pokud dovolatel napadá zjištění na základě znaleckého posudku, bylo jeho věcí, by při provádění tohoto důkazu před procesním soudem dal znalci příslušné otázky. Neučinil-li tak v prvé stolici, nemůže toto opomenutí doháněti v dovolacím řízení. Dovolatel též poukazuje k tomu, že rozhlas jest podnikem civilisace a proto že jest nájemníkovi zásadně přiznati právo zříditi si antenu a vlastníku domu jen vyhraditi právo, by zvláštní výslovnou úmluvou při pronajmutí vyloučil právo zříditi anténu. K tomu stačí uvésti, souzeném případě znamená zřízení antény zásah do vlastnických práv při nynějších technických pokrocích nebyl zrušen předpis § 365 obč. zák.

Citace:

Čís. 10120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 315-317.