Čís. 10257.Není zásadně vylouděno, by nebylo vyhověno žádostí fiduciáře substitučního jmění, by bylo v určitém roce upuštěno od jeho povinnosti složiti z příjmů plynoucích mu jako poživateli substitučního jmění určitý peníz do substituční podstaty, i když opatrovník substituce s tím nesouhlasil.(Rozh. ze dne 24. října 1930, R I 616/30). Fiduciář substitučního jmění žádal, by v roce 1930 bylo upuštěno od jeho povinnosti, složití z příjmů ze substitučního jmění 40.000 Kč do substituční podstaty, jakž byl povinen každoročně učiniti až do doby, kdy substituční podstata dostoupí 3,000.000 Kč, a aby oněch 40.000 Kč bylo upotřebeno k zaplacení jeho důchodové daně za léta 1928—1930. Prvý soud, vyslechnuv opatrovníka substituce, jenž prohlásil, že nesouhlasí, neudav důvody, zamítl žádost z důvodu nesouhlasu opatrovníka. Soud druhé stolice to potvrdil z téhož důvodu, odvolav se kromě toho na stěžovatelovo prohlášení a na soudní usnesení, podle nichž fiduciář závazek, odváděti 40.000 Kč ročně, platně na se vzal.Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, vyšetře věc, znovu rozhodl.Důvody:Prvý soud odvolal se též na ozhodnutí nejvyššího soudu R I 110/30 (čís. sb. 9741). Nejvyšší soud má za to, že přes opatrovníkův nesouhlas a vše to, co uvedeno v tomto rozhodnutí R I 110/30 a v rozhodnutí v něm citovaném č. 9080 sb. n. s., při nichž nejvyšší soud úplně setrvává, nebylo lze žádost stěžovatele zamítnouti bez vyšetření věci, tedy důvodů, o něž ji opírá. Co se týče citovaných rozhodnutí, jest tento případ věcně jiný, než případy řešené v těchto rozhodnutích. V rozhodnutí čís. 9080 sb. n. s. šlo o případ, kde zákonný zástupce nesvéprávného substitutu a substituční soud povolil zatížení substituční podstaty dluhem podstoupeným od fiduciáře a šlo o to, zda dluh ten byl obrácen ve prospěch substituční podstaty, kde by byl platný, či v soukromý osobní prospěch fiduciářův, kde by byl při knihovně poznamenaném závazku substitučním neplatný, při čemž však nešlo o fiduciářův stav nouze (o nedostatek prostředků na přiměřenou výživu, neb na náklady léčební a pod.), jemuž by zadlužením mělo býti čeleno, nýbrž o dluh spíše marnotratný. V rozhodnutí čís. sb. 9741 šlo o případ, kde fiduciář podstoupil dluh bez svoleni svéprávného substitutu a bez svolení substitučního soudu, při čemž dokonce nebylo zřejmo, v čí prospěch bylo jednáno, a šlo o to, zda po fiduciářově smrti, jenž dluh z požitků substitučni podstaty nezaplatil, má jej platiti substituční podstata, substitut, a nešlo ani tu o fiduciářův stav potřeby. V projednávaném připadě však jde o to, zda má býti fiduciářovi uděleno na jeden rok osvobození od složení 40.000 Kč do substituční podstaty, k němuž jest právně povinen, jež mu však hospodářsky, jak tvrdí, pro tento rok jest nemožné: nejde o kontrahováni dluhu, nýbrž o posunutí splátek do substituční podstaty o jeden rok, tudíž jen o jakési příročí, takže poslední splátka bude složena o jeden rok později nenastane tudíž, kdyby přežil fiduciář i tento rok, žádná ztráta vyjmouc příslušné úroky. Tu však fest vycházeti především z ohledů lidskosti, jež tu jsou tím neodbytnější, and jde o svazek pokrevenský mezi fiduciářem á substitutem, a jest přihlížeti také k původu nynější substitučni podstaty a k jejím hmotným, změnám, jak se jeví od času závěti, v níž má substituce původ. Bude-li tedy to, čím žadatel žádost v podání a ve stížnostech odůvodňuje, v podstatě správné, že tedy jest tu případ jakéhosi beneficia competentiae, obzvláště též vzhledem k tvrzené jeho chorobě, kterou lékařským vysvědčením vykazuje a která vyžaduje prý pobyt v lázních, pak teprv lze rozhodnouti, zda se mu může povoliti žádané posunutí.