Čís. 10029.

Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok
1928. Rukojemská doložka (§ 62 zák.) musí býti rukojmím nejen podepsána, nýbrž i vlastnoručně napsána.
(Rozh. ze dne 24. června 1930, Rv II 436/30.)
Směnečný platební příkaz, vydaný proti žalovanému jako rukojmímu, procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného zrušit. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde jen o to, zda rukojemská doložka, která vedle podpisu rukojmího již ze směnky musí býti patrná a tvoří nezbytnou součást projevu rukojmího, má-li býti jako takový podle § 62 sm. zák. zavázán — musí býti rukojmím nejen podepsána, nýbrž také jím vlastnoručně napsána. Lze připustiti, že doslov § 62 (2) směn zák. není v této otázce zcela přesný, avšak ze srovnání prvé věty druhého odstavce »rukojemství musí býti psáno na směnce . . . .« s poslední větou téhož odstavce »toto prohlášení směnečného rukojmího musí býti jím podepsáno« nutno dovoditi, že nezbytně psané prohlášení rukojmího musí býti psáno jím, nikoli třetí osobou. Tomu svědčí také úvaha, že se zákonodárce zjevně neuspokojil pouhým podpisem rukojemského prohlášení připojeného jakýmkoli způsobem proto, by si rukojmí jasně uvědomil, v jaké úloze podpisuje. Jinak nedalo by se vysvětliti, proč by rukojemská doložka měla býti právě jen psána a nikoli připojena jinak, na příklad strojem, ra- Zítkem a podobně (srov. Prager Archiv 1928 str. 87). Posléze nelze přehlédnouti, že směnečný zákon upravuje řadu různých doložek, při nichž nikde výslovně nevyžaduje, by byly psány, nýbrž jen aby ze směnky byly patrné. Tak na příklad recta-doložka [§ 8 (2)], presentační doložka [§ 29 (2)], údaj domicilu nebo domiciliáta (§ 22), údaj podpůrné adresy (§ 58), doložka schovací [§ 68 odst. (1)]. Nemůže tudíž zřejmý požadavek směnečného zákona v § 62, by rukojemské prohlášení směnečného rukojmího bylo psáno, míti jiný smysl, než že musí býti psáno rukojmím a jím také podepsáno. To se ovšem týká jen vlastní obligatorní doložky rukojemské, nikoli případné fakultativní poznámky, za koho bylo rukojemství převzato.

Citace:

Čís. 10029.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 146-147.