Čís. 10035.

Účinnost smíru při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože, jímž se manželi zavázal, že bude platiti manželce výživné, dokud tím nebude vyčerpáno věno, ve smíru udané, není podmíněna sepsáním notářského spisu.
(Rozh. ze dne 25. června 1930, Rv II 528/29). Při dobrovolném rozvodu manželství od stolu a lože uzavřeli manželé smír, jímž se manžel zavázal platiti manželce výživné měsíčních 200 Kč tak dlouho, dokud nezaplatí manželce 15000 Kč, jež obdržel jako věno. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se manžel na manželce, by bylo uznáno právem, že úmluva o placení výživného a rozvod manželství není po právu, maje za to, že úmluva, jež byla potvrzením věna a doznáním dluhu mezí manželi, jest neplatná, nebyvší sepsána ve formě notářského spisu. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Jest plně přisvědčiti soudu odvolacímu, že prohlášení (smír) ze dne 7. července 1928 jest zcela jasné a určité. Nelze souhlasiti s dovolatelem, pokud, dovolávaje se ustanovení § 914 obč. zák. snaží se o jiný výklad dotyčného prohlášení (smíru), než k němuž dospěl odvolací soud, neboť výklad smíru odvolacím soudem odpovídá úplně zmíněnému ustanovení a není při jeho jasném doslovu ani možný jiný výklad, než že se manžel zavázal k placení výživného až do doby, kdy splatí manželce věno 15000 Kč s 5% úroky, že ustanovení o splacení věna bylo jen určením času, do kdy má trvati vyživovací povinnost dovolatelova. Ovšem jest dovolateli přisvědčiti v tom, že potvrzení o příjmu věna vyžaduje formy notářského spisu a že takové právní jednání bez notářského spisu jest neplatné. To znamená toliko, že zmíněný soudní smír, totiž obsažené v něm potvrzení o přijetí věna nestačí, by se již na jeho základě bylo domáháno vrácení věna sporem neb exekucí a také by dotyčné prohlášení manželovo nebylo plným o sobě dostačujícím dokladem, že žalobce věno skutečně obdržel — avšak to nebránilo a nebrání, by vrácení věna nebylo tak, jako kterákoli jiná budoucí událost uvedeno ve smíru jako časové omezení pro placení výživného. Pojetí onoho prohlášení o přijetí věna, ano nebylo podmínkou závazku k placení výživného a ano vrácení věna bylo jen časovým omezením placení výživného, není důvodem, by, jak je žalováno, byly smír a dohoda o dobrovolném rozvodu prohlášeny za neplatné. Proč stanovení placení úroků z věna vylučuje funkci ustanovení o vrácení věna jako časového omezení — jak za to má dovolatel — nelze pochopiti.

Citace:

Čís. 10035.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 159-160.