Čís. 10154.

Pověřila-li matka o své újmě a bez nutné příčiny léčením manželského dítěte jiného lékaře než lékaře nemocenské pojišťovny, na nějž mělo dítě nárok, nemůže požadovati náhradu nákladu na toto léčení od otce dítěte (§ 1042 obč. zák.).
Manželská matka není oprávněna, by při onemocněm dítěte určila, komu jest léčeni svěřiti.
(Rozh. ze dne 19. září 1930, Rv I 2082/29.) Růžena B-ová, soukromá úřednice, byla pojištěna proti nemoci u nemocenské pojišťovny obchodnich a soukromých zaměstnanců. Onemocněvši, byla v ošetřováni pokladenského lékaře, ale, an se její stav nelepšil, telegrafovala otci o peníze, by se mohla dáti léčiti jiným lékařem. Otec ji odpověděl, aby se dala léčiti lékařem pokladny (pojišťovny). Po té telegrafovala Růžena B-ová matce, jež přijela a nařídila, by dcera byla léčena odborným lékařem a operována v sanatoriu. Náklady léčeni a operace zaplatila matka a domáhala se podle § 1042 obč. zák. jich náhrady na otci (na svém manželi). Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o to, zda jest se domáháno náhrady nákladu, jejž byl otec podle zákona (§ 1042 obč. zák.) povinen vynaložili. Při zodpověděni této otázky jest vžiti zřetel k § 141 obč. zák., podle něhož jest povinnosti otce, by potud pečoval o výživu děti, dokud se nemohou samy živiti. Růžena B-ová, majic služné 700 Kč, může se zajisté sama živiti. Ovšem nebyla by s to, by zaplatila ze služného náklady operace, a stala by se pro tento mimořádný případ opět účinnou vyživovací povinnost otcova. Při tom jest uvážiti, zda bylo nezbytné, by byla operace provedena v sanatoriu. Žalovaný to popírá, ježto Růžena B-ová jako člen pokladny měla právo býti odborně léčena a operována na účet pokladny, při čemž by měla k použiti i ošetřování v sanatoriu. Odvolatelka doznává, že jest správným zjištění prvého soudu, že pokladna měla tři odborné lékaře a že patiént pokladny nemusí žádati pokladnu o svolení, nýbrž může jíti s členskou knížkou ihned k odbornému lékaři. Žalovaný má za to, že zažalované náklady byly by zbytečnými, kdyby bylo bývalo použito nemocenské pokladny, takže není povinen, zaplatiti podle § 141 obč. zák. tyto bezdůvodně učiněné náklady. V tomto směru zjistil prvý soud, že operace mohla býti provedena také odborným lékařem pokladny, že bezodkladného operativního zásahu nebylo třeba, ježto nemoc nebyla nebezpečna ani pro život ani pro zdraví. Bylo tedy Růženě B-ové (její matce) možné, dáti provésti operaci odborným lékařem pokladny a uspořiti tak zažalované náklady. Bylo by ještě doložiti, že se žaloba opírá o to, že se Růžena B-ová vzhledem k otcovým majetkovým poměrům chtěla dáti operovati jen spolehlivým lékařem. Nebylo však tvrzeno aniž vyšlo na jevo, že odborní lékaři pokladny nebyli spolehlivými lékaři. Že se veřejnoprávní ústav nemocenského pojištění nedotýká otcovy soukromoprávní povinnosti, není správné, ježto otcova zaopatřovací povinnost nastala by teprve, kdyby byla nutnou, a tato nutnost jest právě odstraněna zařízením nemocenského pojištění. Nebyl proto otec povinen hraditi náklady operace provedené lékařem nezaměstnaným u nemocenské pokladny, aniž náklady pobytu v sanatoriu nenáležejícím pokladně a nemůže se proto žalobkyně domáhati podle § 1042 obč. zák. na něm náhrady těchto nákladů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání nelze přiznati oprávnění. Napadený rozsudek odpovídá stavu věci i zákonu a jest připojenými k němu důvody, jež nejsou vývody dovolání nikterak vyvráceny, případně odůvodněn. Odkazuje se na tyto důvody. K vývodům dovolání podotýká se toto: Odvolací soud zjistil všechny pro rozhodnutí sporu důležité okolnosti. Co se týče právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), je mylný názor dovolatelky, že, ana jí podle § 141 obč. zák. náleží péče o zdraví dítěte, byla povolána volíti lékaře, který provede operaci, a že, když pominula pokladniční lékaře, mezi nimiž byli také, jak jest zjištěno, odborníci, a volila jiného odborníka, jest žalovaný jako otec onemocnělé dcery Růženy B-ové povinen jí náklad spojený s operací a s pobytem v sanatoři nahraditi (§ 1042 obč. zák.). Zákon, stanově v § 141 obč. zák., že matce především náleží opatrovali dítě na těle a na zdraví, mínil tím osobní péči matky o zdraví a o tělo dítěte, nikoli, že matce v případě onemocněni dítěte náleží určití, co jest zařídili, komu léčení svěřiti. Pověřila-li žalobkyně o své újmě léčením dcery jiného lékaře než lékaře z nemocenské pojišťovny, na něhož měla dcera nárok, a vznikl-li tím náklad, jehož, jak bylo zjištěno, nebylo zapotřebí, nemůže žalobkyně oprávněně požadovati náhradu léčení na žalovaném z důvodu, že za něho učinila náklad po zákonu mu náležející (§ 1042 obč. zák.). Zamítnuv žalobu, odvolací soud nepochybil.

Citace:

Čís. 10154. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 377-379.