Čís. 10371.

Důkaz zkouškou krve jest přípustným i při žalobě o oduznání manželského původu podle § 158 obč. zák. Bez souhlasu súčastněných osob nelze zkoušku krve provésti. Význam odepření souhlasu jest volně uvážiti (§ 272 c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 6. prosince 1930, Rv I 113/30).
Žalobu manžela matky dítěte o oduznání jeho manželského původu oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu k dalšímu projednání a k novému rozhodnutí.
Důvody:
Žalobcovu dovolání nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska dovolacích důvodů čís. 2 a 4 § 503 c. ř. s. vytýká, že nebyl proveden důkaz zkouškou krve a že dotyčné vývody napadeného rozsudku jsou právně mylné. Neprovedení důkazu zkouškou krve odůvodňuje odvolací soud úvahou, že by tímto důkazem nebyla vyvrácena skutečnost soudem prvé stolice zjištěná, že žalobce s matkou dítěte v kritické době ve společné domácnosti žil a s ní souložil, že by tedy tímto důkazem nemohla býti vyvrácena možnost zplození dítěte žalobcem. S tímto názorem odvolacího soudu, který vlastně důkaz zkouškou krve ocenil před jeho provedením, nelze souhlasiti, neboť ustanovení § 158 obč. zák. neomezuje manžela, který se snaží dokázati, že není možné, by dítě jím bylo zplozeno, na určité důkazní prostředky. Podle § 270 c. ř. s. jest proti každé zákonné domněnce přípustný důkaz o opaku, pokud jej zákon sám výslovně nevylučuje. Také důkaz zkouškou krve může býti způsobilým prostředkem, by se jím provedl protidůkaz proti zákonné domněnce § 163 obč. zák., které jest v případech § 158 obč. zák. obdobně používati. Jest jen otázkou, zda zkouška krve súčastněných osob poskytuje žádoucí jistotu a zda lze na jejím základě s úplnou bezpečností vyloučiti otcovství žalujícího manžela. Krevní zkouška nevede ovšem vždy k této úplné jistotě, avšak za určitých předpokladů lze touto zkouškou podle nejnovější vědy lékařské vzhledem na složení krve domnělého otce, krve matčiny a krve dítěte zjistiti, že domnělý otec nemůže býti otcem dítěte, o jehož manželský původ jde. Zda tu bude tento předpoklad i v souzeném případě, nelze předem říci, to ukážou teprve výsledky zkoušky a znalecký posudek. Byť i zkouškou tou nebylo lze zjistiti, kdo jest otcem dítěte, lze jí po případě aspoň tolik dokázati, že muž, který podal žalobu ve smyslu § 158 obč. zák., není otcem dítěte. Tím jest ovšem také prokázána nemožnost zplození dítěte žalobcem. Bylo proto povinností nižších soudů, by tento důkaz připustily. Ovšem bude předem zjistiti, zda súčastněné osoby dají souhlas, by jim potřebné množství krve k vůli provedení zkoušky bylo odebráno, neboť bez tohoto souhlasu nelze zkoušku tu provésti. Kdyby snad souhlas byl odepřen, bude volně uvážiti podle § 272 c. ř. s. význam tohoto odepření (viz rozhodnutí nejvyššího soudu čís. 7470, 8016, 8198, 8659 a 8905 sb. n. s.).

Citace:

č. 10371. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 809-810.