Čís. 10093.

Zápis do seznamu advokátů.
Nestátní veřejný úřad, ať placený ať neplacený, spadá pod § 2 písm. e) zákona ze dne 31. ledna 1922, čís. 40 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 28. srpna 1930, R I 541/30).
Výbor advokátní komory zamítl žádost vedoucího konceptního úředníka obce L. o zápis do seznamu advokátů. Valná hromada advokátní komory potvrdila napadené usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání. Důvody:
Mylný jest názor odvolatelův, že z ustanovení § 2 písm. c) novely k adv. řádu ze dne 31. ledna 1922 č. 40 Sb. z. a n., kde se mluví jen o placeném úřadu státním jako překážce advokacie, a z ustanovení písm. e) téhož §, kde se mluví o zaměstnání nesrovnávajícím, se s advokacii. Vyplývá, že nestátní úřad veřejný zákon za překážku advokacie neuznává. Jest zřejmo, že každý jiný veřejný úřad, tedy neplacený státní a každý nestátní, ať placený nebo neplacený, spadá pod pojem »zaměstnání« písmeny e), kamž by ovšem spadal i každý placený úřad státní, kdyby v písmeně c) nebyl zvláště vytčen. Spadá tedy placený úřad žadatelův u obce pod pojem »zaměstnání« písmeny e) a tu jest přiznati, že se úřad ten nesrovnává s povahou advokacie aniž s jejím výkonem, neboť jest zřejmo, že jako advokacie mohla by velmi snadno a často býti na újmu správnému (nepodjatému) a včasnému vykonávání jeho úřadu, tak zase naopak úřad jeho na újmu správnému (neovlivňovanému) a včasnému vykonávání advokacie.

Citace:

č. 10093. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 253-254.