Čís. 10046.

Byl-li při dědickém smíru narovnán také nárok třetí osoby jako případného pozůstalostního věřitele, nešlo o slib darovací, jenž by vyžadoval formy notářského spisu.
(Rozh. ze dne 26. června 1930, Rv I 980/29).
Žalující úvěrní ústav jako postupník Stanislava L-a domáhal se na žalovaném Vojtěchu M-ovi zaplacení pohledávky, k jejímuž zaplacení se Vojtěch M. zavázal v dědickém narovnání. Oba nižší soudy žalobu zamítly v podstatě proto, že slib Vojtěcha M-a, že zaplatí Stanislavu L-ovi 25000 Kč byl slibem darovacím, jenž vyžadoval formy notářského spisu, jenž však nebyl sepsán.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby. Důvody:
Žalovaný doznává, že dne 21. února 1926 uzavřel v kanceláři Dr. K-a ohledně dědictví po své zesnulé matce Marii M-ové dědické narovnání se svou sestrou Helenou Š-ovou a s bratrem Robertem M-em, do něhož byl pojat na vlastní podnět (na přání) žalovaného odstavec VIII.: »Pan Vojtěch M. (žalovaný) se zavazuje, že ze svého dědického podílu vyplatí nejdéle do jednoho roku ode dne úmrtí zůstavitelky své nevlastní sestře Marii provdané P-ové na doplnění jejího dědického podílu 75000 Kč a svému švakrovi Stanislavu L-ovi v téže době 25000 Kč rovněž bezúročně, což ostatní dědicové béřou na vědomí a Vojtěcha M-a žádají, by se ohledně tohoto svého závazku s dotyčnými přímo dorozuměl, a jim výplatu těchto obnosů zajistil«. Jest zjištěno, že Stanislav L. postoupil pohledávku 25000 Kč za žalovaným Vojtěchem M-em žalujícímu ústavu, který se nároku toho domáhá na žalovaném žalobou, o niž jde. Podle obsahu nesporného odstavce VIII. dědického narovnání jde, pokud se týče Stanislava L-a, o smlouvu ve prospěch třetí osoby podle § 881 obč. zák. Vzhledem k druhému odstavci tohoto zákonného předpisu nelze pochybovati o tom, že třetí osoba (Stanislav L.) a tím podle § 1394 obč. zák. také žalobce jako postupník nabyl ze smlouvy té právo žádati od slibujícího (žalovaného) plnění, ano plnění má býti jemu výhradně ke prospěchu. Ve sporu jde o to, zda jest správnou námitka žalovaného, že jeho písemný závazek, že vyplatí Stanislavu L-ovi 25000 Kč, byl slibem darovacím, který nebyl platný, ježto nebyl zřízen ve formě notářského spisu (zákon ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. zák.). Nižší soudy přisvědčily názoru žalovaného, leč nelze s nimi souhlasili. Jde-li v souzeném případě o smlouvu ve prospěch třetí osoby (§ 881 obč. zák.), rozhodoval pro otázku, vyžadovala-li smlouva formy notářského spisu, právní poměr mezi žalovaným a ostatními dědici, kteří ujednali dědické narovnání (rozh. čís. 5646 sb. n. s.). Tento poměr nebyl však darováním, nýbrž bylo to dědické narovnání, kterým súčastnění dědici rozdělili mezi sebou pozůstalost, při čemž byl urovnán také sporný nárok Stanislava L-a jako případného věřitele pozůstalostního (§ 1380 obč. zák.). Byl-li proto právní poměr rozhodný pro shora uvedenou otázku poměrem úplatným, neobstojí ani námitka nedostatku formy notářského spisu vznesená žalovaným proti nároku žalobou uplatňovanému.

Citace:

Čís. 10046.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 173-174.