Čís. 10166.

Vyhotovení plánů o oddělení pozemků pro účely knihovní a katastrální osobami k tomu neoprávněnými a smlouvy těchto osob o dodání takových plánů jsou zakázané a nicotné.
(Rozh. ze dne 25. září 1930, Rv I 1439/29.)
Žalobě, jíž se domáhal žalobce na žalované úplaty za vyhotovení plánů, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podle rozsudku odvolacího soudu jest zjištěno, že žalovaný pověřil dovolatele, který není úředně oprávněným technikem civilním, by mu vyhotovil plány pro knihovní transakci, že se dovolatel podjal této úlohy a dodal žalovanému plány, které jsou jím vyhotovené a jen podepsané úředně oprávněným civilním geometrem Vilémem B-em. K vůli úplnosti se podotýká, že se Vilém B. podepsal pod doložkou, která jest již předem vytištěna na blanketu, jehož žalobce použil k vyhotovení situačního plánu a která zní; »Správnost tohoto ode mne vyhotoveného plánu se potvrzuje s poznámkou, že hranice omylu přípustná podle nařízení ze dne 9. února 1907, čís. 29 ř. zák. nebyla překročena a že dílčí čára byla označena na místě samém mezníky«. Obsahuje tudíž plánek, tak jak jest vyhotoven a podepsán, potvrzení objektivní nepravdy (plán byl vyhotoven dovolatelem, nikoli Vilémem B-em), čímž mělo býti docíleno, by se plán podle své vnější formy, neboli, jak praví odvolací soud, sám o sobě jevil způsobilým k tomu, by ho bylo použito pro účely knihy pozemkové a pro účely evidence katastru. Jednání takové však poškozuje veřejné zájmy a příčí se zákonným předpisům. Jde o plán vyhotovený dne 18. srpna 1925. Předložila-li žalovaná strana geometrický (situační) plán, bylo podle § 23 b) tehdy platného zákona o udržování evidence katastru daně pozemkové ze dne 23. května 1883, čís. 83 ř. zák. třeba, by plán byl vyhotoven a úředně ověřen oprávněným soukromým technikem. Podle 8. bodu nařízení čís. 29/1907 musí takový plán obsahovati potvrzení úředně oprávněného soukromého technika, že dílčí čáry byly mezníky označeny, a mimo to musí býti plán co do své správnosti tímto technikem ověřen a musí zejména býti opatřen jeho potvrzením, že hranice omylu není překročena. Způsob, jak v tomto případě bylo objednané dílo provedeno, příčí se přímo oněm veřejnoprávním předpisům, které nejsou jen živnostenskými předpisy na ochranu stavovských zájmů úředně oprávněných soukromých techniků, nýbrž mají hlubší účel, chrániti spolehlivost katastrálního operátu a chrániti též spolehlivost pozemkových knih, jichž podstatnou součástkou jest kopie mapy katastrální. Účelem oněch zákonných předpisů jest, by byla zamezena jednání, jichž se dovolatel dopustil. Jest sice pravda, že zákonodárce v § 23 zákona čís. 83/1883 a v nařízení čís. 29/1907 výslovně nepraví, že vyhotovení plánů o oddělení pozemků pro účely knihovní a katastrální osobami k tomu neoprávněnými a smlouvy těchto osob o dodání takových plánů zakazuje, že zákon jen kladně říká, co jest dovolené, a neříká negativně, že v důsledku toho jest opačné jednání nedovolené, ale stačí po rozumu § 6 obč. zák., že zákaz takový jest patrný z doslovu a z účelu zákona. Jde tedy na žalobcově straně o čin zákonem zakázaný. Smlouva o dodání díla tohoto druhu jest nicotnou podle § 879 obč. zák. a nelze vyhověti žalobě, kterou se dovolatel domáhá úplaty za vyhotovení plánu.

Citace:

Čís. 10166. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 402-403.