Čís. 1296.

»Svěřenou« ve smyslu §u 183 tr. zák. jest věc pouze tehdy, bylo-li nabyto její detence na základě smlouvy neb smlouvě podobného právního poměru se závazkem, věc tu svého času opět vrátiti.
(Rozh. ze dne 10. října 1923, Kr II 447/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 15. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry dle §§ 183, 184 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Přisvědčiti jest zmateční stížnosti po stránce hmotněprávní, že nalézací soud neprávem uznal, že nábytek, o nějž jde, byl stěžovateli svěřen a tudíž jeho prodej zločinem zpronevěry. Za svěřenu pokládati lze věc jen tehdy, když nabyto bylo její detence na základě smlouvy nebo smlouvě podobného právního poměru se závazkem, věc svého času opět vrátiti. V tomto případě byl nábytek ovšem svěřen dceři obžalovaného až do úplného zapravení kupní ceny. Ohledně stěžovatele jest však toliko zjištěno, že když dcera jeho vzata byla do vazby, odvezl nábytek do bytu jejích rodičů. Ani jeho vědomí, že šlo o nábytek dceři jeho svěřený, ani okolnost, že nábytek o své újmě v její nepřítomnosti odvezl, nečiní dle shora uvedeného nábytek věcí jemu svěřenou. Okolnosti uvedené ve spojení s pozdějším prodejem nábytku mohou po případě opodstatniti v jeho jednání jiný delikt majetkový (krádež, podvod), pro odsouzení za zpronevěru však nepostačují. Bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného vyhověti, rozsudek zrušiti jako zmatečný, jelikož však nelze na zjištěném podkladě skutkovém vyloučiti, zda nejde o jiný delikt majetkový, vrátiti věc první stolici k opětnému projednání a rozsouzení.

Citace:

č. 1296. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 402-403.