Čís. 10119.

Předpis § 39 (1) vyr. řádu, podle něhož hlasovací právo nepřísluší věřitelům, jichž práva neutrpí obsahem vyrovnání újmy, není omezen na oddělné věřitele, kteří jsou kryti jměním dlužníka.
(Rozh. ze dne 5. září 1930, R II 259/30.)
Soud prvé stolice nepřiznal ve vyrovnacím řízení věřiteli hlasovací právo pro jeho pohledávku. Rekursní soud věřiteli hlasovací právo přiznal. Důvody: První soud neprávem odepřel stěžovateli hlasovací právo pro jeho pohledávku, uváděje, že jeho pohledávka je dostatečně kryta zajištěním na nemovitosti. První soud přehlédl, že pohledávka není zajištěna na nemovitosti vyrovnacího dlužníka, který podle zprávy vyrovnávacího komisaře vůbec nemovitého jmění nemá, nýbrž na nemovitosti Pavla V-a. Podle §§ 39, 46, 21, 22, 10—12 vyr. ř. nepřísluší právo hlasovací věřitelům, jichž právo neutrpí vyrovnáním újmy. Takovými věřiteli jsou věřitelé oddělní (§§ 10—12 vyr. ř.) a vylučovatelé (§§ 21., 22 vyr. ř.). Takovým věřitelem stěžovatel není, nepřísluší mu ani krytí ze jmění dlužníkova ani právo vylučovací k nějakým věcem. Pavel V., vlastník nemovitosti, není vyrovnacím dlužníkem, jest buď spoludlužníkem nebo rukojmím podle § 48 vyr. ř. a práva věřitelova jsou vyrovnáním dlužníkovým nedotčena. Stěžovateli přísluší tedy právo hlasovací podle § 39 vyr. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Podle § 39 (1) vyr. ř. nenáleží hlasovací právo věřitelům, jichž práva obsahem vyrovnání neutrpí újmy. Tento doslov zákona jest zcela povšechný, nečiní rozdílů, a není proto omezen na oddělné věřitele, kteří jsou kryti jměním dlužníka (tak také Bartsch-Pollak, Kommentar zur Konkursordnung, 1927 str. 949). Jest proto opačný právní názor rekursního soudu pochybený. Podle § 39 (3) vyr. ř. přísluší oddělným věřitelům, hlasovací právo jen za onu část pohledávky, která, jak lze předvídati, není oddělným právem uhražena. V té příčině bylo zjištěno výslechem přezvědných osob, že nemovitosti, na kterých jest věřitel zajištěn, mají cenu asi 300.000 Kč, a plyne z knihovního výpisu, že řečený věřitel jest v pořadí zcela bezpečném. Z toho, co uvedeno, vyplývá, že věřiteli právo hlasovací nepřísluší, a bylo proto dovolacímu rekursu vyhověno a rozhodnuto, jak výše uvedeno.

Citace:

č. 10244. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 567-569.