Čís. 10112.

O kontrolním právu tichého společníka jest zásadně rozhodnouti v řízení nesporném.
(Rozh. ze dne 5. září 1930, R I 489/30.)
Tichý společník navrhl na soudě, by majiteli firmy bylo uloženo, by žadateli jako tichému společníku sdělil a vydal opis roční bilance za dobu provozu podniku od začátku provozu na jaře roku 1928 do konce obchodního roku 1929, po případě předal mu sestavení o provozu podniku takové roční bilanci se rovnající. Soud prvé stolice návrh zamítl, jelikož nárok podle čl. 253 obch. zák. jakožto soukromoprávní nárok může býti uplatněn jen pořadem práva. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu prvé stolice, by, doplně řízení, znovu rozhodl. Důvody: Podle obsahu žádosti domáhal se žadatel vydání nařízení proti odpůrci cestou nespornou. Po stránce formální jest podání to potud neúplné, že chybí druhé jeho vyhotovení nutné k vyrozumění odpůrce. Ve věci samé odvolává se žádost na vlastnost žadatele jako tichého společníka odpůrcova závodu s poukazem na čl. 253 obch. zák. Podle toho článku může obchodní soud z důležitých důvodů tam uvedená opatření kdykoliv naříditi. Z obsahu podání nelze však ještě seznati, že v projednávaném případě jde o vyšetření sporných okolností, jež by jen formálním průvodním řízením mohly býti vysvětleny, a jest proto napadené usnesení soudu prvé stolice, jenž bez jakéhokoli řízení v nesporném řízení a bez vysvětlení stavu věci návrh zamítá s odkazem na pořad práva, podle nynějšího stavu věci v podáni vylíčené toho času neodůvodněným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Čl. 253 obch. zák., pojednávající o kontrolním právu tichého společníka, řeší dvoji případ. V prvém odstavci přiznává tichému společníku právo na sdělení roční bilance spolu s právem přezkumu její pravosti nahlédnutím do knih a do spisů. To jest právo normální. Podle druhého odstavce může soud »k návrhu« tichého společníka »naříditi«, jsou-li tu důležité důvody, kdykoli sděleni bilance neb jiných vysvětlení vedle předložení knih a spisů. V tom i v onom případě jest o návrhu tichého společníka rozhodnouti zásadně v řízení nesporném, jak tomu nasvědčuje již doslov zákona v čl. 253, druhý odstavec obch. zák., kde i mimořádný, totiž jen zvláštními okolnostmi odůvodněný nárok výslovně do řízení nesporného byl odkázán [slova: »Antrag«, »anordnen« (srov. Ott: Pocta Randova ve Sborníku věd právních a státních, z roku 1904, str. 38; týž: Rechtsfürsorgeverfahren str. 102, Randa: Handelsrecht II. str. 235, A. Cl. č. 118, 832, 1194 a 1837)]. Nárok tichého společníka ve smyslu čl. 253 obch. zák. jest ovšem nárokem soukromoprávním. To nemá však rozhodující význam pro posouzení otázky, zda se vymáhání tohoto nároku má díti v řízení sporném či v nesporném, poněvadž ani řízení nesporné není uzavřeno projednání a rozhodnutí o určitých nárocích, jež svou povahou jsou nepochybně rázu soukromoprávního. Není ovšem vyloučeno použití § 2 čís. 7 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák., ukázalo-li by se, že rozhodnutí ve věci závisí na zjištění sporných okolností, jež by mohly býti vysvětleny jen formálním průvodním řízením, a kde by tedy bylo nutno poukázati účastníky na pořad práva. V tomto smyslu rozhodl i soud rekursní. Na prvém soudu bude tedy, by si předem ujasnil, o který z obou případů čl. 253 obch. zák. jde, a by pak podle poukazů rekursního soudu dále postupoval.

Citace:

č. 10112. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 300-301.