Čís. 1283.

Pokud lze se dopustiti zločinu veřejného násilí dle §u 81 tr. zák. na výkonném orgánu.
(Rozh. ze dne 5. října 1923, Kr I 656/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 30. března 1922, jímž byla obžalovaná Marie K-ová podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro zločin veřejného násilí dle §u 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti státního zastupitelství, opírající se o důvody zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., dlužno přiznati v obojím směru oprávnění. Nalézací soud vycházel z právního názoru, že právní ochrany dle §u 81 tr. zák. požívá osoba, jmenovaná v §u 68 tr. zák., vykonává-li svou službu (svůj úřad) řádně a zákonnitě. Takto vyslovený právní názor dlužno označiti především za nejasný, poněvadž není zcela bezpečně patrno, co míní nalézací soud »řádným a zákonnitým« konáním služby (úřadu). Osoby, jmenované v §u 68 tr. zák., požívají ochrany §u 81 tr. zák. tehdy, plní-li vrchnostenský příkaz nebo konají-li svůj úřad nebo svou službu. Vlastním předmětem zákonné ochrany je dle toho státní autorita, jejížto vnějšími představiteli jsou ony osoby, jakožto orgánové veřejné moci. Zákonným předpokladem této ochrany je pouze formální oprávnění oněch osob k výkonu úředního jednání, založené v jich úředním (služebním) postavení nebo ve vrchnostenském příkazu, nikoli také hmotná zákonnost jednání samotného. Je jí tudíž osoba jmenovaná v §u 68 tr. zák. účastna, předsebere-li jednání, spadající v obor oněch povinností a oprávnění, která jí příslušejí mocí jejího úřadu nebo její služby, nebo kterých se jí dostalo zvláštním příkazem vrchnostenským; nesejde naproti tomu na tom, zda jsou dány hmotné předpoklady, na nichž je jednání závislo. Tím méně je přípustno, by ti, proti nimž jednání směřuje, činili podrobení se jemu závislým na podmínce, že ony předpoklady hmotné zákonnitosti jeho jsou splněny. Nalézací soud řeší otázku, o niž jde, způsobem zřejmě pochybeným. K závěru, že soudní vykonavatel František B. nebyl v úředním výkonu, že nekonal své služby, dospěl dle rozhodovacích důvodů úvahou, že zabavení svršků nestalo se řádně a zákonně. Tato úvaha opírá se především o zjištění, že dle exekučních spisů výkon zabavení svršků, patřících manželu obžalované Antonínu K-ovi, nebyl soudem povolen, nýbrž soudním vykonavatelem vykonán bez návrhu vymáhající strany a bez soudního rozhodnutí a nařízení, pročež také výkon jeho byl dodatečně zrušen jako zmatečný. Dá se tudíž souditi, že nalézací soud odpírá soudnímu vykonavateli pro konkrétní případ ochranu dle §u 68 (81) tr. zák. nikoli pro nedostatek formálního oprávnění k úřednímu jednání, o něž šlo, nýbrž proto, že shledal jednání to hmotně nezákonným. V rozhodovacích důvodech se praví arci také, že soudní vykonavatel provedl zabavení svršků bez vrchnostenského rozkazu, než ze souvislosti, v níž se tak děje, lze usuzovati, že rozsudek má i tu na zřeteli bezprostředně předcházející zjištění, dle něhož exekuce na svršky soudem povolena nebyla, a rovněž bezprostředně následující závěr, že zabavení svršků nestalo se řádně a zákonně, poněvadž nebylo soudem povoleno. V rozhodovacích důvodech zaznamenává se dále svědecký údaj ředitele kanceláře Karla M-а, dle něhož svědek výkon exekuce soudnímu vykonavateli nařídil, nepraví se však, považuje-li nalézací soud tuto skutečnost za prokázánu a zjištěnu čili nic. Zmateční stížnost namítá, že rozsudek odporuje sám sobě i protokolu o hlavním přelíčení, bera za zjištěno, že soudní vykonavatel provedl zabavení svršků bez vrchnostenského rozkazu. Výtka není ani v tom ani v onom směru odůvodněna. Rozsudek je sám se sebou v rozporu, zjišťuje-li současně skutečnosti, které, nemohouce logicky vedle sebe obstáti, se navzájem vylučují. Tomu není tak v tomto případě, ve kterém se rozsudek nevyslovuje o tom, zda pokládá nalézací soud skutečnost, potvrzenou svědkem M-em, za zjištěnu čili nic. Že pak svědecký údaj svědka je v rozhodovacích důvodech uveden ve znění, které by se neshodovalo s protokolem, netvrdí ani zmateční stížnost. V tom však, že se v rozsudku nechává nezodpověděnou otázka, jaké stanovisko zaujal soud ke skutečnosti, potvrzené svědkem M-em, spočívá nejasnost a neúplnost rozsudku, jejíž oprávněná výtka zahrnuta je v povšechné námitce, uplatňované zmateční stížností rovněž právem v ten smysl, že se v rozsudku až na shora uvedená zjištění, čerpaná z exekučních spisů, jinak vůbec neuvádí, které skutečnosti považuje nalézací soud za prokázané a které nikoli. Vadami těmi stižen je rozsudek co do skutečností pro právní posouzení jednání obžalované jako činu trestného rozhodných, tomu je tak zejména, pokud jde o onu skutečnost, potvrzenou svědkem M-em, neboť lze za to míti, že, kdyby byl nalézací soud měl skutečnost tu na zřeteli při řešení otázky, zda požíval soudní vykonavatel B. ochrany ve smyslu §u 68 tr. zák., byl by sotva dospěl k závěru,, že zabavení svršků provedl bez vrchnostenského rozkazu. Služební výkon soudního vykonavatele В-a záležel dle rozsudkového zjištění v zabavení svršků, tudíž v úkonu, který dle zákonných předpisů, zejména dle ustanovení §u 160 jednacího řádu přísluší výkonným orgánům bez formálního příkazu, příkaz ten spočívá již v tom, že soudcovské usnesení, které dává podnět k zakročení výkonného orgánu, bylo zasláno doručovacímu a exekučnímu oddělení. Než z celé řady jiných ustanovení jednacího řádu, jimiž upravena jest úřední působnost výkonných orgánů (a to i soudních zřízenců, jichž se používá pro službu exekuční (§ 331 jednacího řádu) a jich služební poměr vůči soudní kanceláři (exekučnímu oddělení) a jeho úředníkům, je zřejmo, že věcí těchto je, udíleti výkonným orgánům poučení, potřebná k provedení úkonů, na ně vznesených (§ 87 odstavec druhý, § 334 odstavec druhý jedn. řádu) a pokyny, jimiž jest se těmto při provádění exekučních příkazů, udělených jím doručovacím a exekučním oddělením exekučního soudu, říditi (§ 331 první odstavec jednacího řádu). Jeť dle §u 335 odstavec třetí jedn. řádu výkonným orgánem, kdo bezprostředně na nařízení soudcovo mocí zvláštního opatření vedoucího (dozorčího) kancelářského úředníka doručovacího a exekučního oddělení (exekučního oddělení) na základě služebního rozvrhu nebo následkem poukazu úředníka nebo kancelářského pomocníka doručovacího a exekučního oddělení, jemuž je exekuční věc přidělena, předsebéře úkony exekučního výkonu. Totéž plyne v podstatě též z ustanovení §§ 303, 329—334 j. n. Svědecký údaj ředitele M-а uveden je v rozhodovacích důvodech v ten smysl, že B. ho asi upozornil (svědek se na to nepamatuje), že exekuce na zabavení svršků u K-a povolena není, že však svědek potvrdil, že výkon exekuce B-ovi nařídil. K tomuto příkazu byl dle uvedených ustanovení jednacího řádu jmenovaný ředitel oprávněn, soudní vykonavatel pak povinen, příkazem tím se říditi, jeho uposlechnouti. Přichází tudíž příkaz ten v úvahu jako vrchnostenský rozkaz ve smyslu §u 81 tr. zák. Bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek jako zmatečný dle čís. 5, 9 a) §u 281 tr. ř. zrušiti a jelikož ani jinak nejsou zjištěny objektivní i subjektivní znaky skutkové podstaty činu obžalované za vinu kladeného, věc dle §u 288 čís. 1 tr. ř. vrátiti soudu prvé stolice k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 1283. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 384-387.