Čís. 10265.

Předpisu § 142 obč. zák. jest použiti i v případech, kde rodiče bez soudně provedeného rozvodu nebo bez rozluky manželství přerušili manželské Společenství. K tomu, by děti byly ponechány matce, se nevyhledává, by nastal některý z případu § 178 obč. zák. O tom, komu z rodičů mají býti děti ponechány, nerozhoduje nárok toho neb onoho manžela, nýbrž jen prospěch a blaho dětí. Dětemi jest tu ustanoviti opatrovníka k ochraně jich zájmů (§ 271 obč. zák.).
(Rozh. ze dne 25. října 1930, R I 766/30).
Návrh odděleně žijící manželky, by jí byly ponechány děti, soud prvé stolice pro tentokráte zamítl. Důvody: Žadatelka v žalobě o rozvod manželství od stolu a lože učinila návrh na povolení prozatímního opatření odděleným bydlištěm, ale o tomto jejim návrhu až dosud nebylo rozhodnuto. Poněvadž podle § 142 obč. zák. v novelovém doslovu může soud rozhodnouti o tom, zda a které děti mají býti ponechány otci aneb matce, teprve po právoplatném rozhodnutí o rozvodu nebo rozloučení manželství, bylo žádost žadatelky pro tentokráte zamítnouti. Vždyť žadatelka má až do právoplatného rozhodnutí o odděleném bydlišti sdíleti společný byt svého manžela (§ 92 obč. zák.). Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu k dalšímu jedňání a rozhodnutí. Důvody: Právní názor napadeného usnesení není správným a následkem toho jest řízení neúplným. Ustanovení § 142 obč. zák. jest použiti i v připadech, kde rodiče bez soudně provedeného rozvodu nebo mimo případ rozluky manželství přerušili manželské společenství; k tomu, by děti byly ponechány matce, se nevyhledává, by nastal některý z případů § 178 obč. zák. (rozh. nejv. s. ze dne 11. prosince 1923 R I 902/23 čís. sb. 3267). Nejde tu o výrok, kdo z obou rodičů má právo na děti, nýbrž o zatímné opatření ve prospěch dětí po dobu, po kterou trvá mimoprávní stav faktického rozloučení manželského společenství; není tu rozhodným nárok toho neb onoho manžela, nýbrž jen prospěch a blaho dětí (rozh. nejv. s. čís. sb. 843). Že manželé žijí fakticky rozloučené, jest zřejmo ze žádosti manželky, z vyjádření manžela o ní i z rozvodových spisů, takže blaho dětí vyžaduje, by ohledně nich bylo opatrovnickým soudem, ani se manželé o tom dosud za souhlasu opatrovnického soudu neshodli, bylo učiněno opatření, komu z obou rodičů mají býti ponechány. Tedy soud opatrovnický musí, po vykonaném šetření ve smyslu § 142 obč. zák. rozhodnouti. Poněvadž však opatrovnický soud následkem svého nesprávného právního názoru ani šetření ani zjištění nevykonal, bylo stížnosti vyhověno tak, že napadené usnesení bylo zrušeno a bylo nařízeno, jak se stalo. Opatrovnický soud bude museti opatřiti si křestní listy obou dětí, vhodným způsobem vyšetřiti osobní a majetkové poměry i vlastnosti obou manželů, zjistiti příčiny faktické rozluky manželského společenství a maje zřetel k zájmům dětí, rozhodnouti, zda obě děti či které z nich mají býti přenechány tomu a onomu z obou rodičů, při čemž musí upraviti i styk rodičů s nimi. Teprve v druhé řadě přijde na řadu otázka výše výživného, jež musí vždy hraditi otec.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Vývody dovolacího rekursu nejsou způsobilé, by vyvrátily správnost názoru soudu rekursního o potřebě doplnění řízení ve směrech v napadeném usnesení uvedených., Odůvodnění potřeby tohoto doplnění, v napadeném usnesení uvedené odpovídá jak stavu věci, tak i zákonu (zájmu nezletilých dítek), nejvyšší soud shledává jej správným a odkazuje proto stěžovatele na ně. Upozorňuje se, že bude třeba dětem ustanoviti opatrovníka k ochraně jejich zájmů (§ 271 obč. zák.).

Citace:

č. 10265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 607-608.