Čís. 10322.

Dědic nemůže odvolati dědickou přihlášku (§ 806 obč. zák.), byla-li již soudem přijata. Jde o zřejmé porušení zákona (§ 16 nesp. říz.), při- jal-li pozůstalostní soud dědickou přihlášku, ač ji dědic byl již odvolal.
Dědická přihláška, podaná dědicem u nepříslušného soudu, může býti dědicem zpět vzata.
(Rozh. ze dne 12. listopadu 1930, R I 693/30.)
V pozůstalosti po Josefu S-ovi pověřil okresní soud v Ú., byv dožádán příslušným pozůstalostním soudem v Š. o vyjádření, zda jest ochoten převzíti pozůstalost, projednáním pozůstalosti ihned notáře v Ú. jako soudního komisaře, nevyčkav, až bude navrhovaná delegace povolena. V době, kdy delegace nebyla ještě povolena a okresní soud v Ú. nebyl tudíž příslušný, učinil dědic, nezletilý Vilém H., dne 2. dubna 1929 dědickou přihlášku u notáře, kterou však později odvolal dne 5. září 1929, avšak ještě v době, kdy delegace okresního soudu v Ú. nebyla povolena, písemným prohlášením na okresní.soud v O., který je postoupil notáři. Okresní soud v Ú., stav se delegací povolenou usnesením nejvyššího soudu ze dne 23. prosince 1929 příslušným, přijal pak dědickou přihlášku nezletilého dědice usnesením, ze dne 10. dubna 1930. Stížnosti nezletilého dědice do tohoto usnesení rekursní soud nevyhověl a potvrdil usnesení prvého soudu s poukazem na ustanovení § 806 obč. zák.
Nejvyšší soud změnit usnesení rekursního soudu v ten rozum, že zrušil usnesení prvého soudu, pokud jím byl^ přijata na soud dědická přihláška nezletilcova Důvody:
Stížnosti proti usnesení rekursního soudu s hlediska § 16 nesp. říz. pro zřejmý rozpor rozhodnutí se zákonem, nelze upříti oprávnění. Předpis § 806 obč. zák. sice stanoví, že dědic nemůže již odvolati soudní dědickou přihlášku, ale zásada ta platí jen, byla-li přihláška soudem přijata (Krainz-Ehrenzweig II. str. 462, Mayr-Harting, Erbrecht 251, rozhodnutí vid. nejv. soudu čís. 6287 G. U. n. ř.), neboť dědická přihláška, která jest návrhem na odevzdání pozůstalosti a jest bez významu, nevede-li k odevzdání, nezakládá sama o sobě ani ručení ani nabytí (Krainz-Ehrenzweig II. str. 329). Nelze proto na ni použíti předpisů § 862 obč. zák. o vázanosti na smluvní návrhy. Přijal-li první soud dědickou přihlášku nezletilého dědice, ač ji odvolal dříve, než byla soudem přijata, a potvrdil-li rekursní soud jeho usnesení, jde o zřejmé porušení zákona (§ 806 obč. zák.). Ale, nehledíc k tomu, bylo v tomto případě uvážiti ještě toto: Jen řádně učiněná dědická přihláška jest neodvolatelná (Svoboda, Dědické právo str. 84). Nebyla-li přihláška učiněna řádně, může býti vrácena (Rintelen str. 62) a nelze seznati, proč by nemohla z téhož důvodu býti také vzata zpět. Aby byla řádnou, musí býti též učiněna u úřadu, jenž jest oprávněn a povolán rozhodovali o tom, zda jest způsobilá, by byla vzata za podklad projednávání pozůstalosti. Přihláška u nepříslušného soudu může podle toho, co uvedeno, býti dědicem vzata zpět. Učinil-li nezletilý dědic přihlášku u nepříslušného okresního soudu v Ú., pokud se týče u notáře jako soudního komisaře pověřeného projednáním pozůstalosti, nebyla přihláška účinná a mohla býti odvolána. Nevadí, že se okresní soud v Ú. stal napotom delegací příslušným, neboť v době, kdy se tak stalo, byla přihláška již odvolána.

Citace:

č. 10322. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 727-728.