Čís. 10231.

Proti usnesení o ustanovení roku nebo lhůty k vysvětlivkám písemného posudku jest rekurs nepřípustným. Byl-li rekurs přes to rekursním soudem vyřízen, jest proti jeho usnesení nepřípustným dovolací rekurs.
(Rozh. ze dne 16. října 1930, R I 724/30). V řízení o zajištění důkazů zamítl soud prvé stolice návrh, by ve věci již nebylo jednáno. Rekursni soud návrhu vyhověl.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs.
Důvody:
Jde o zajištění důkazu místním ohledáním a znalci, které bylo zahájeno u okresního soudu před zahájením sporu (§ 384 třetí odstavec c. ř. s.). Předeslati jest stručně tento děj: Konal se rok na místě samém s přibráním znalců, načež znalci podali písemný nález a posudek do určené lhůty. K žádosti navrhovatele byl pak ustanoven rok k vysvětlení a doplnění posudku, při němž strany daly znalcům řadu otázek. Znalci si vyžádali lhůtu a podali k příkazu soudu do určené lhůty písemně odpověď na dané otázky, načež byl k žádosti odpůrkyně ustanoven další rok na den 10. června 1930 k vyjasnění a vyčerpání daných otázek. Při tomto roku uvedl navrhovatel, že mezitím zahájil spor u krajského soudu, v němž byl vydán proti žalované straně (odpůrkyni navrhovatele) rozsudek pro zmeškání a navrhl, by byl návrh odpůrkyně na ustanovení dnešního roku« zamítnut (tedy dodatečně zamítnut), by bylo »od dnešního jednání upuštěno« a by byly odpůrkyni »uloženy útraty dnešního stání«, Odpůrkyně namítla, že rozsudek pro zmeškání není pravoplatný a že podala návrh na navrácení k předešlému stavu. Útratový návrh byl nižšími soudy pravoplatně zamítnut. První soud prohlásil usnesení (vydané na žádost navrhovatele také písemně), že zamítá návrh, by se ve věci již nejednalo, připustil řadu otázek odpůrkyně navrhovatele na znalce a prohlásil další usnesení, že po pravomoci usnesení bude pokračováno v provedení znaleckého důkazu a že budou znalci vyzváni, by odpověděli na otázky písemně. Rekursní soud vyhověl rekursu navrhovatele a rozhodl, by již nebylo ve věci jednáno, tedy aby v tomto řízení důkaz znalecký již nebyl doplňován. Z tohoto děje jest zjevno, že rekursní soud věcně rozhodl o nepřípustném rekursu navrhovatelově. Podle § 388 prvý odstavec c. ř. s. bylo v tomto případě provésti důkazy podle předpisu druhého a pátého titulu civilního řádu soudního, t. j. podle §§ 266 až 291 a §§ 351 až 367 c. ř. s. Již podle všeobecného předpisu o důkaizech § 291 poslední věta c. ř. s. nelze vůbec opravným prostředkem napadati usnesení jimiž se zařizuje doplnění nebo opětování důkazu. Totéž vysvítá z § 366 poslední věta ve spojení s §§ 357 a 360 c. ř. s., neboť zákon nedovoluje rekurs proti usnesením, kterými jest podle § 360 c. ř. s. pro podání posudku položen rok nebo ustanovena lhůta. Týká se to jistě také usnesení o ustanovení roku nebo lhůty k vysvětlivkám písemného posudku, protože znalci jsou podle § 357 c. ř. s. povinni podati k žádosti o písemném posudku ústní vysvětlivky nebo jej při ústním jednání vysvětliti a protože i vysvětlivky a odpovědi znalců na připuštěné dotázky (§ 289 c. ř. s.) jsou součástí posudku. Zákonodárci nechtěli připustiti opravné prostředky proti některým v zákoně vyjmenovaným usnesením vůbec, protože jsou jen povahy přípravné, nedotýkají se merita věci a nezasahují do právní sféry stran, takže by opravné prostředky jen řízení zdržovaly (Srv. mat. I str. 801). K těmto usnesením čítá zákon v § 291 poslední věta a § 366 poslední věta c. ř. s. také usnesení, o něž jde v tomto případě. Přes to však nemůže míti dovolací rekurs úspěch a musí býti odmítnut. Nebyl-li přípustným již rekurs do usnesení prvního soudu, tím méně jest dovolen dovolací rekurs, protože jde o věc, kterouž se podle úmyslu zákonodárcova opravné soudy vůbec nemají obírati. Takto by se zanášela otázka, jež má býti vyřízena s konečnou platností již ve stolici první, až db stolice třetí. Kromě toho stěžovatelka ani neuplatnila nei přípustnost rekursu a není v té příčině rekursního důvodu, jejž by bylo vyříditi (§ 520 c. ř. s.). Dovolací soud musil se touto otázkou zabývati jen proto, by odůvodnil nepřípustnost dovolacího rekursu. Nezbylo tedy, než odmítnouti nepřípustný dovolací rekurs podle § 526 druhý odstavec c. ř. s. a nelze napadené usnesení obsahově přezkoumati.

Citace:

č. 10231. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 534-536.