Čís. 10365.

K povolení exekuce zabavením pohledávky dlužníka bydlícího v Čechách na základě rozsudku soudu na Slovensku jest příslušným soud, jenž vydal exekuční titul, třebaže již povolil na základě téhož exekučního titulu exekuci na svršky vykonanou exekučním soudem v Čechách. Tento soud byl by příslušným k povolení exekuce na pohledávky jen za předpokladu posledního odstavce § 4 ex. ř.
Soud na Slovensku, povolivši zabavení pohledávky, vydá i zákaz poddlužníku podle čl. VI. § 45 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. a teprve další úkony uvedené v §§ 52 a násl. tohoto zákona příslušejí exekučnímu soudu v Čechách.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1930, Nd I 593/30.)
K návrhu okresního soudu exekučního v Praze, by byl rozhodnut jeho záporný spor o příslušnost s okresním soudem v Ružomberku k vyřízení Exekuční žádosti firmy L., účast. spol. v Ružomberku proti firmě A. v Praze, o 408 Kč, zabavením pohledávky za poddlužníkem, poštovním úřadem šekovým v Praze, usnesl se Nejvyšší soud, že jest příslušným okresní soud v Ružomberku.
Důvody:
Exekučním titulem jest rozsudek pro zmeškání okresního soudu v Ružomberku (§ 1 čís. 1 ex. ř. a § 1 čís. 1 zák. čl. LX:1881). Okresní soud v Ružomberku povolil již podle tohoto rozsudku exekuci zabavením, uschováním a prodejem věcí movitých a dožádal o výkon okresní soud exekuční v Praze. Zabavení bylo vykonáno jednak poznámkou v zájemním protokolu, jednak novým zabavením. Poté učinila vymáhající strana přímo u okresního soudu exekučního v Praze podle téhož exekučního titulu a k vydobytí téže vykonatelné pohledávky návrh na zabavení pohledávky povinné strany za poddlužníkem, poštovním úřadem šekovým v Praze. Protože vykonatelný exekuční titul nebyl připojen, postoupil okresní soud exekuční v Praze návrh podle § 44 j. n. okresnímu soudu v Ružomberku, ale tento vrátil spis k příslušnému jednání, protože prý jde o pokračování v exekuci dříve již povolené. Netřeba v tomto případě zkoumati, zda vzhledem k ustanovení § 17 zák. čl. LX:1881, jenž byl zachován v platnosti v čl. V. bod 16 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., jest pokládati exekuci na pohledávku za pokračování v exekuci na movitosti, neboť čl. VI. § 45 cit. zák. ustanovuje, že soud exekuci povolující vydá zákazy v tomto § uvedené, kdežto teprve další úkony uvedené v §§ 52 a násl. příslušejí soudu exekučnímu. Okresní soud exekuční v Praze byl by příslušným k povolení této exekuce jen za předpokladu posledního odstavce § 4 ex. ř. — pro něj platného — totiž, kdyby bylo bývalo k návrhu přiloženo vyhotovení exekučního titulu, opatřené potvrzením o vykonatelnosti, jde o výjimku z pravidla, která nemůže býti rozšiřována na jiné případy. Proto byla právem exekuční žádost postoupena okresnímu soudu v Ružomberku jako soudu k povolení exekuce příslušnému (§§ 31 a 32 zák. čl. LIV z roku 1912).

Citace:

č. 10365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 799-800.