Čís. 10056.

Bylo-li mezi stranami, jsoucími v obchodním spojení, ujednáno, že objednané zboží bude kupitelemi odvoláno podle potřeby, nebyl kupitel povinen odpověděti na pozdější dopis prodatelův, že přijal odvoláni zboží nejdéle do určitého dne, a nelze v mlčení kupitelově spatřovati schválení odvolání zboží do určitého dne.
(Rozh. ze dne 27. června 1930, Rv I 1559/29).
Žalující firma byla v obchodním spojení se žalovanou firmou. Strany ujednaly, že zboží objednané žalovanou bude odvoláno podle potřeby. Žalobkyně, tvrdíc, že bylo ujednáno odvolání zboží do konce dubna 1928, zaslala v červnu 1928 žalované zboží a domáhala se žalobou, o niž tu jde, na žalované zaplacení kupní ceny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl. Důvody: Odvolací soud má za prokázáno, že ohledně dodání koupeného zboží bylo mezi zástupcem žalující firmy a žalovanou dne 6. března 1028 ujednáno, že objednané zboží má bytí zasláno na odvolání, podle potřeby, tedy podle toho, jak žalovaná zboží bude potřebovati, a že odvolání zboží do konce dubna 1928 nebylo ujednáno. Jádrem sporu jest, zda toto ujednání o odvolání zboží podle potřeby žalované strany bylo dodatečně změněno. Právnímu názoru soudu prvé stolice, že žalovaná s ujednáním odvolání zboží do 30. dubna 1928 mlčky podle §§ 863 a 869 obč. zák. a čl. 278 obch. zák. souhlasila, přijavši bez námitek fakturu a dopis ze dne 12. března 1928, nelze souhlasiti. Ujednání o odvolání zboží podle potřeby při objednávce zboží dne 6. března 1928 mohlo býti dodatečně změněno jen novým ujednáním. K tomu však nedošlo, a to ani, kdyby byla žalovaná na dopis a na fakturu ze dne 12. března 1928 mlčela, jelikož zodpovědět! dopis, ano nešlo o přikaž ve smyslu čl. 323 obch. zák., povinna nebyla, takže nový návrh žalující strany nebyl přijat (čl. 319 a 320 obch. zák.). Žalující firma to také vycítila a sama se dopisem ze dne 24. března 1928 vyřízení svého dopisu ze dne 12. března 1928 na žalované dožadovala. Žalovaná dopisem ze dne 5. dubna 1928 sdělila žalující firmě, že zboží odvolati nemohla, poněvadž neměla posud žádné potřeby, navrhovala odvolání zboží ve třech stejných dílech, že do konce dubna jí není možno celou objednávku odvolati, by vzala žalující firma na vědomí, že prvou část na krátké písemné aviso odvolá — a to tak, že ze zaslané předběžné faktury ze dne 12. března 1928 v prvé řadě nejnutněji potřebné, specifikujíc je, odvolá. Z toho, že žalovaná na dopis a na fakturu ze dne 12. března 1928 teprve dne 5. dubna 1928 odpověděla, nelze dovozovati ani její souhlas mlčky s odvoláním zboží do konce dubna 1928 podle § 863 obč. zák. a podle čl. 278 obch. zák. Když žalovaná neodvolala ani část zboží, žalující firma trvala na odebrání veškerého zboží proti dobírce z důvodu ujednání odvolací lhůty do konce dubna 1928 a další návrhy žalovanou jí v dopisech ze dne 15. června, 19. června, 14. července a 8. srpna 1928 ohledně odvolání a zaplacení zboží učiněné nepřijala a na odvolání (přijetí) zaslaného zboží trvala. Žalovaná vysvětluje v těchto dopisech, proč nemůže žboží odvolati pokud se týče přijati, jelikož ho nepotřebuje a má platiti útraty s provedením řízení upomínacího spojené a první splátku a zboží mělo býti při vyzvednutí vyplaceno. Ani z pozdější korespondence nevychází, že by ujednání o odvolání zboží žalovanou podle její potřeby bylo změněno bývalo. Žalující firma sama také ve sporu tvrdila, že na další návrhy žalované nepřistoupila, je zamítá a na původním ujednání o odvolání zboží do 30. dubna 1928 trvala a že žalovaná její návrh o odvolání a zaplacení zboží v dopise ze dne 17. července 1928 nepřijala. Žalovaná za sporu podle údajů žalující firmy odvolala a zaplatila zboží 17. listopadu 1928 za 1500 Kč a dne 19. prosince 1928 za 550 Kč, takže žalující firma žalobní žádání obmezila na Kč 4903-60. Poněvadž odvolání objednaného zboží do konce dubna 1928 ani při objednávce dne 6. března 1928 ani dodatně mlčky ujednáno nebylo, nýbrž žalovaná měla dle ujednání zboží odvolati, jak je bude potřebovali, nebyla žalující firma oprávněna zboží zaslati žalované bez odvolání dne 19. června 1928. Z toho vyplývá, že žalující firma na náhradu výloh vrácení (zpětného zaslání) zboží Kč 11910 vůbec nemá nároku. Že žalovaná měla již potřebu ostatního zboží v kupní ceně Kč 4784-50, žalobkyně ve sporu ani netvrdila, tím méně prokázala a žalobní nárok opřela jedině o ujednání o odvolání zboží do konce dubna 1928. Poněvadž ujednání to prokázáno není a zboží žalovanou pro nedostatek jeho potřeby odvoláno nebylo, jest žaloba domáhající se zaplacení zbytku kupní ceny Kč 4784-50 s přísl. předčasnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání opřené toliko o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s. není opodstatněno. K jeho vývodům jest s poukazem na případné důvody napadeného rozsudku odpověděti ještě toto. Odvolací soud zjistil, že bylo dne 6. března 1928 mezi stranami jen ujednáno, že objednané zboží má býti zasláno žalované na odvolání dle potřeby, že však nebylo ujednáno odvolání zboží do konce dubna 1928. Zjištěním tímto jest dovolací soud vázán podle § 498 a 513 c. ř. s. a jest proto z něho vycházeti. Otázkou jest, zda byla žalovaná povinna odpověděti na dopis žalobkyně ze dne 12. března 1928, v němž píše žalované »že přijala odvolání nejdéle do konce dubna 1928 a doufá, že žalovaná až do té doby zboží jistě odvolá«. Jest zjištěno, že žalovaná na dopis mlčela a odpověděla na něj až 5. dubna 1928 v ten rozum, že nemohla odvolání učiniti v době naznačené v dopisu žalobkyně, ježto neměla potřebu. Žalobkyně dovozuje, že žalovaná schválila tím, že mlčela, dodatečně ujednání o odvolání zboží do konce dubna 1928, ale nelze s ní souhlasili. Pasivní zachování se a pouhé mlčení nemůže býti zpravidla vykládáno jako projev positivní, výklad takový byl by přípustný jen tam, kde by nutkavě v tom směru bylo usuzovali. Ani z obchodního zákona nelze dovoditi, že mlčení všeobecně jest souhlasem a schválením, naopak případy, v nichž obchodní zákon ukládá straně, by se pod následky schválení vyjádřila o projevu vůle druhé strany, jsou v zákoně přesně uvedeny (srov. rozh. čís. 1524 sb. n. s.). Je tomu tak za podmínek čl. 323 obch. zák., kde zákon závěr diktuje a dopouští jej pro nabídku ke smlouvě mandátní, která se kvalifikuje jakožto obchod a která se děje kupci buď nalézajícím se s oferentem v obchodním spojení, nebo nabídnuvším se k vyřizování takových příkazů. Že však nešlo o takový případ usoudil odvolací soud na základě obsahu dopisu žalobkyně ze dne 12. března 1928 zcela správně a nelze přisvědčiti opačnému názoru dovolání, nehledíc k tomu, že by šlo i o právní obranu v první stolici ani neuplatňovanou. Bylo-li ujednáno mezi stranami, že má býti zasláno žalované objednané zboží na odvolání dle potřeby a nebylo-li, jak zjištěno, ujednáno odvolání zboží do konce dubna 1928, nebyla žalovaná vzhledem k tomu, co bylo již shora řečeno, povinna odpověděti na dopis žalobkynin ze dne 12. března 1928 a nelze ani její mlčení až do 5. dubna 1928 vykládali jako projev positivní značící souhlas a schválení.

Citace:

Čís. 10056.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 186-189.