Čís. 1327.

Pro rozlišení, zda jde o krádež dříví v lese či o pouhý lesní pych, nepřichází v úvahu pokleslá kupní síla peněz, nýbrž rozhoduje druh a jakost dřeva, jeho určení a způsob, jakým je lze zužitkovati.
(Rozh. ze dne 29. října 1923, Kr. II 349/22).
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 17. března 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem nedokonané krádeže ve smyslu §§ 8 a 460 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá, že čin obžalovaného, který se dle rozsudku pokusil odciziti tři smrčky v ceně 6 Kč, nezakládá skutkové podstaty přestupku nedokonané krádeže, kterou v něm shledal nalézací soud, nýbrž je pouhým lesním pychem vzhledem k tomu, že předválečné ceně 6 K odpovídá asi 50 h, před válkou však že byly lesní krádeže dříví v ceně pod 2 K stihány jako lesní pych úřadem politickým. Zmateční stížnost dovolává se toho, že řadou zákonů, tak jmenovitě ze dne 22. prosince 1921 čís 471 sb. z. a n., dostalo se výhod devalvace také těm, kdož odsouzeni byli pro činy trestné, a míní, že by bylo nespravedlivým, ba protimyslným, aby této výhody účastni byli zločinci, by však odpírána byla těm, kdož se, jako obžalovaný, provinili způsobem zcela nepatrným. Zmateční stížnost je neodůvodněna. Především má stížnost mylně za to, že v předválečné době byly jako lesní pych stíhány veškeré krádeže dříví v ceně pod 2 K. Je sice pravda, že zásadně byly krádeže na lesním majetku vůbec pojímány jako pouhý pych tehdy, byly-li spáchány na věcech ceny poměrně nepatrné. Určitá hranice cenová mezi krádeží a lesním pychem nebyla však stanovena ani zákonem ani jiným nějakým předpisem ani jí neustálila trestní praxe, nebyla jí zejména částka 2 K, uvedená ve zmateční stížnosti, a nezbylo než řešiti otázku, o níž jde, od případu k případu. Pro rozhodnutí, zda jde zejména při lesním dříví o krádež či o pouhý pych, není ostatně výhradně směrodatnou jen jeho cena, nýbrž také jeho druh a jakost, jeho určení a způsob, jakým je lze zužitkovati. Možno vším právem říci, že jako dříví, jehož bezprávné přivlastnění si jest pouhým pychem, přicházejí v úvahu po výtce jen ony druhy dříví které jsou uvedeny pod čís. 1. §u 60 lesního zákona ze dne 3. prosince 1852 čís. 250 ř. z. (klestí, roští, suchary a pod.). Mezi ně zcela nepochybně nenáleží čerstvě rostoucí stromy a stromky, o jaké se jedná v tomto případě a jaké dle rozsudkového zjištění v počtu tří v úmyslu je odciziti uřezal obžalovaný. Stromky ty ocenil svědek lesní správce Josef J. na 6 Kč, teprve při hlavním přelíčení. Obžaloba kladla naproti tomu obžalovanému, jak se uvádí i v rozhodovacích důvodech rozsudkových, za vinu krádež dříví v ceně 30 Kč. Je patrno, že tímto dřívím míněny jsou rovněž jen ony tři stromky, které svědek v řízení přípravném odhadl na 30 Kč. Lze pak bezpečně za to míti, že, označil-li svědek, dle svého povolání zajisté odborný znalec dříví a jeho cen, při hlavním přelíčení cenu smrčků penízem, rovnajícím se pouhé pětině ceny, jím dříve uvedené, neučinil tak bez příčiny, je naopak na snadě závěr, že tak učinil právě se zřetelem na poměry, jichž se v dalším dovolává zmateční stížnost, a ve snaze, by svůj odhad uvedl v soulad se známým jemu poklesem vnitřní hodnoty peněz, přivoděným válečnými a poválečnými poměry. Tím stávají se však ony další úvahy zmateční stížnosti vlastně bezpředmětnými. Tomu je tak zejména, pokud se stížnost na oporu svého hlediska dovolává zákona ze dne 22. prosince 1921 čís. 471 sb. z a n., správně Opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 4. srpna 1920 čís. 480 sb. z. a n., platného v době trestného činu obžalovaného, dne 1. června 1921; stačí tudíž pouze dodati, že, omezil-li zákonodárce své opatření pouze na zločiny a neučinil-li výhod jeho účastnými také pachatele přestupků, měl k tomu zajisté závažný důvod; úvahy zmateční stížnosti však nemění ničeho na skutečnosti, že pro obor trestního práva přestupkového zůstaly dotyčné zákonné předpisy v platnosti nezměněné, že tudíž i rozhodování o otázce, zda jde v konkretním případě o krádež, či o pych, řídí se i nadále směrnicemi v tom ohledu dříve zachovanými

Citace:

Čís. 10060.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 192-194.