Čís. 10222.

Předpis § 58 ex. ř. o vyloučení navrácení v předešlý stav při zmeškání lhůty nebo roku platí i v řízení o prozatímních opatřeních.
O návrhu podle § 394 ex. ř. nekoná se ústní jednání.
(Rozh. ze dne 10. října 1930, R I 758/30).
V řízení o náhradu podle § 394 ex. ř. zamítl soud prvé stolice návrh na povolení navrácení v předešlý stav ohledně lhůty k podání rekursu. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a odmítl návrh na navrácení v předešlý stav. Důvody: V souzeném případě jde o nárok po rozumu ustanovení § 394 ex. ř. Podle ustanovení § 402 ex. ř. platí i pro řízení o prozatímních opatřeních předpisy exekučního řádu, pokud není nic odlišného v kapitole o prozatímních opatřeních. Podle § 58 ex. ř. jest navrácení v předešlý stav při zmeškání lhůty neb roku v exekučním řízení nepřípustné. A poněvadž v tomto směru není v §§ 378 až 402 ex. ř. nic odlišného ustanoveno, jest návrh takový v řízení o nich nepřípustným. Vzhledem k tomu, že jde o předpisy práva donucovacího, takže jest jich dbáti z úřadu, jest usnesení prvého soudu rozhodující věcně o návrhu, jako zmatečné zrušiti a návrh odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, neboť
jeho vývody není vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se vzhledem k vývodům stížnosti dodává, že opačnému mylnému názoru stěžovatelky nesvědčí ustanovení § 58 druhý odstavec ex. ř., podle něhož ustanovení o nepřípustnosti obnovy nemá platnost pro rozepře, které vzniknou za exekučního řízení a z něho, neboť jde o ustanovení velící, a proto ho nemůže býti použito na jiné případy, než právě na ty, o kterých mluví citovaný zákon. Ostatně se stěžovatelka mylně domnívá, že o návrhu na náhradu za majetkové újmy, které byly způsobeny odpůrci zatimným opatřením podle § 394 ex. řádu, jest zahájiti ústní jednání. Ústní jednání smí býti v exekučním řízení provedeno jen tam, kde to zákon výslovně nařizuje. Případ § 394 ex. řádu tu nedopadá. V něm rozhoduje soud bez ústního jednání po výslechu stran, třebaže může při tom postupovati také podle § 55 třetí odstavec ex. ř. a třebaže může výši náhrady určití i podle volného uvážení (§ 273 c. ř. s. a § 78 ex. ř.).

Citace:

Čís. 10203. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 474-474.