Čís. 10074.

Osmihodinná pracovní doba.
K ustanovení závěrečné věty čl. 6 Washingtonské smlouvy čís. 80 sb. z. a n. na rok 1922 nelze přihlížeti, nebyla-li práce přes čas vůbec povolena.
(Rozh. ze dne 4. července 1930, Rv I 1507/29).
Žaloba o zaplacení odměny za práci přes čas byla zamítnuta soudy všech tři stolic.
Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Odvolací soud uvažuje o přiměřenosti úplaty, již se žalobci dostalo, uvedl mezi jiným také, že prý práci přes čas jest honorovati podle článku 6, Washingtonské smlouvy čís. 80 sb. z. a n. z roku 1922 aspoň o 25% výše u porovnáni se mzdou obyčejnou. Uvedená zmínka odvolacího soudu jest v tomto sporu nemístná a jest i nepřesná. V souzeném případe nebylo by lze k ustanovení závěrečné věty článku 6. Washingtonské smlouvy o zvýšení sazby za hodiny přes čas aspoň o 25% u porovnáni se mzdou obyčejnou přihlížeti již proto, že zmíněné ustanovení má na zřeteli jen takové hodiny přes čas, které byly podle něho povoleny předpisem veřejného úřadu, kdežto v tomto sporu šlo o odměnu za práce vůbec nepovolené. Proto není potřebí obírati se tu další otázkou, zdali k platnosti ustanoveni poslední věty článku 6. Washingtonské smlouvy v našem státě bylo by třeba teprve vydání oněch zvláštních opatření ve formě řádu, o nichž jest řeč v článcích 6 a 7 písm. c) uvedené smlouvy.

Citace:

č. 10074. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 223-223.