Čís. 10058.

Povinnost pronajímatele znovu pronajmouti nájemníkovi předmět nájmu podle § 1 (2) čís. 9 poslední věta zákona ze dne 28. března 1928, čís. 44 sb. z. a n. platí i pro byty i pro jiné místnosti. Byl-li před- mět nájmu mezitím z části zničen, jest nájemce oprávněn žádati, by mu aspoň zbyvší část nájemného předmětu byla znovu pronajata s poměrnou slevou na dosavadním nájemném.
(Rozh. ze dne 27. června 1930, Rv I 2090/29.)
Žalobkyně měla v domě žalovaných najaty touž smlouvou tři kůlny, jednu na dvoře vlevo od vchodu a dvě na dvoře vpravo od vchodu do domu. Žalovaným bylo dáno právoplatně soudni svoleni k výpovědi z nájmu kůlen z důvodu § 1 (2) čís. 9 zák. na ochr. náj. Žalobkyně kůlny vyklidila, avšak žalováni se stavbou nepočali. Zatím se zadní kůlna vpravo od vchodu do domu zřítila. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaných, by ji znovu pronajali všechny tři kůlny. Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě ohledně kůlny vlevo a předni kůlny vpravo od vchodu do domu, žalobu ohledně zadní kůlny vpravo od vchodu do domu zamítl. Odvolací soud zamítl žalobu zcela.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a uložil odvolacímu soudu, by o odvoláni žalovaných znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud vyhověl odvoláni žalovaných z odsuzujícího výroku prvého soudu ze dvou důvodů; jednak proto, že pronajaté tři kůlny tvořily celek, jedna z nich se sřítila a pronajimatel podle § 1112 obč. zák. není povinen, by ji zřídil znovu, takže nájemni smlouvu nelze obnoviti v původní formě, jednak proto, že se prý povinnost pronajmouti nájemníkovi znovu byt vypověděný podle § 1 (2) čís. 9 zák. o ochr. náj. vztahuje jen k bytům, nikoli však i k jiným pronajatým místnostem. Ani ten ani onen právní názor neobstojí. Co do výkladu ustanovení čís. 9 § 1 (2) zák. o ochr. náj. rozhodl dovolací soud a odůvodnil obšírněji již ve svém rozhodnutí z 9. ledna 1930, č. j. Rv I 1760/29, čís. sb. 9510, že pronajimatelova povinnost, pronajmouti nájemníkovi znovu pronajatý předmět, platí i pro byty i pro jiné místnosti. Dovolávaje se ustanovení § 1112 obč. zák., jest odvolací rozsudek na omylu, protože se v souzeném případě najatá věc nezmařila, nájemní smouva tudíž z tohoto důvodu nezanikla. Sřítila se jen jedna kůlna a má tu tedy platnost ustanoveni § 1105 obč. zák., podle něhož lze obdržeti i obmezené užívání najaté věci, obou ostatních kůlen, ovšem proti slevě poměrné části dosavádního nájemného. Že může jíti o slevu jen dosavádního nájemného, plyne z účelu § 1 (2) čís. 9 zák. o ochr. náj., zjednati v zájmu nájemníka zase onen dřívější stav, jaký by byl býval, kdyby vůbec nebylo došlo k výpovědi zmařené otálením pronajimatelovým se zahájením nebo s vedením stavby. Tomu není na závadu, že najatá věc byla z části zmařena, neboť, kdyby strany byly pokračoyaly v nájmu bez přerušeni výpovědi a věc byla bývala z části zmařena — v souzeném případě jen jedna kůlna se sřítila —, byla by žalobkyně taktéž mohla podle § 1105 obč. zák. v užívání obou ostatních kůlen pokračovati, žádajíc poměrnou slevu na nájemném. Musí jí proto býti také při uplatňování práva na nový pronájem podle § 1 (2) čís. 9 zůstaveno, žádati, by jí alespoň zbyvší dvě kůlny s poměrnou slevou na původním nájemném byly znovu pronajaty. Přes to však nebylo lze ihned uznati o věci samé ve prospěch žalobkyně, protože odvolací soud pro svůj mylný názor nevyřídil ostatní obsah odvolání obou žalovaných, mimo jiné zejména i v té příčině, že se žalobkyně nemůže dovolávati výhody § 1 (2) čís. 9 zák. o ochr. náj., protože prý včasné zahájení stavby sama svým postupem a zaviněním zmařila. Nezbylo proto, než odvolacímu soudu uložiti, aby také ostatní části odvolání žalovaných vyřídil.

Citace:

Čís. 10058.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 190-192.