Čís. 10165.

Osoby, proti nimž má jako proti podnájemníkům (§ 568 c. ř. s.) býti vykonána exekuce vyklizením, jest v exekučním návrhu určitě pojmenovati.
Podání návrhu na odklad exekučního vyklizení z bytu (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n.) nepřekáží, by nebyla povolena exekuce vyklizením z bytu.
(Rozh. ze dne 25. září 1930, R 1 716/30.)
Návrh, by byla povolena exekuce vyklizením nájemníka a by zároveň byly z bytu vyklizeny i jiné osoby, které by tam snad byly, soud prvé stolice zamítl, ježto byl povolen odklad exekuce vyklizením. Rekursní soud exekuci povolil s tím, že s výkonem jest posečkati až do právoplatného rozhodnutí o návrhu dlužníka na odklad exekuce, pokud se týče až do uplynutí odkladné lhůty.
Nejvyšší soud změnil napadené usneseni v ten rozum, že z něho vypustil slova »za současného vyklizení z tohoto bytu jiných osob, které by se tam snad nacházely«, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Podle § 568 c. ř. s. působí výpovědi proti nájemníkovi i proti podnájemníkovi a jsou i proti tomuto vykonatelné. Vymáhající strana však nenavrhla, by exekuce vyklizením místností povinnou stranou najatých, byla vykonána proti povinné straně (nájemníku), a proti podnájemníku, jejž by ovšem musila určitě pojmenovati, nýbrž, aby »současně byly z bytu vyklizeny jiné osoby, které by se tam snad nacházely«. Nehledíc k tomu, že tu není určitě pojmenovaných osob, proti nimž se takto exekuce povoluje, což jest nepřípustné (§§ 7, 9 a 54 odst. I ex. ř.), nelze tu použití § 568 c. ř. s., poněvadž osoby ty nejsou ani označeny jako podnájemníci. Podle § 349 ex. ř. bude však věcí soudního vykonavatele při výkonu exekuce, by odstranil k vůli vyklizení místností osoby, jejichž odstranění jest k tomu konci potřebí. Bylo proto vypustiti změnou rekursníhd usnesení odstavec povolující exekuční vyklizení jiných osob, jež by se v bytě snad nacházely, poněvadž odstavec ten do usnesení povolujícího exekuci nepatří.
Jinak není dovolací rekurs oprávněn. Podle § 1 zákona ze dne 28. března 1928, čís. 45 sb. z. a n., jehož účinnost byla prodloužena zákonem ze dne 27. března 1930, čís. 30 sb. z. a n. až do 30. listopadu 1930, může exekuční soud odložili exekuci vyklizením najatých neb užívaných místností na dobu jednoho čtvrtletí. Návrh na odložení exekuce lze učiniti již před uplynutím lhůty stěhovací. Z toho plyne, že podání návrhu na odklad exekučního vyklizení z bytu nepřekáží, by nebyla povolena exekuce vyklizením bytu, poněvadž jen výkon exekuce jest jejím odložením zastaven a lze exekuci provésti, jakmile projde lhůta, na niž bylo omezeno odložení exekuce. Právem proto rekursní soud vyhověl exekučnímu návrhu vymáhající věřitelky, ačkoliv mu již odkládací návrh předcházel a bylo opatrné, že do usnesení pojal větu, že výkon jest zadrželi až do právoplatného rozhodnutí o odkládacím návrhu, pokud se týče až do doby, na kterou odklad byl povolen. Dovolací rekurs nebyl v tom směru odůvodněn a proto nemohl míti úspěch.

Citace:

Čís. 10165. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 401-402.