Čís. 10330.

I když byla již jednou povolena zajišťovací exekuce podle § 372 ex. ř., poněvadž byl dlužník v prodlení s placením výživného, nelze po uplynutí jednoho roku znovu povoliti zajišťovací exekuci na další rok, nedal-li dlužník znovu dojiti k exekuci pro splatné dávky výživného.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1930, R I 811/30).
Manželka navrhla proti manželi povolení exekuce k zajištění (§ 372 ex. ř.) pohledávky na výživném záznamem zástavního práva na dlužníkových nemovitostech. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 372 ex. ř. může býti k zajištění nároků na poskytování výživy k návrhu povolen výkon exekučních úkonů, musila-li býti vedena exekuce již jednou proti dlužníkovi k vydobytí dospělých splátek výživného. Stížnost vytýká napadenému usnesení, že tu není této podmínky povolení navrhované zajišťovací exekuce, a to právem. Vymáhající strana se v návrhu v tomto směru odvolává na to, že byla nucena vésti exekuci, ježto strana povinná příspěvky neplatila. Ze žádosti jest zřejmo, že tato exekuce byla povolena již dne 29. dubna 1929 a že v jejím důsledku byla povolena již tehdy také vymáhající straně exekuce k zajištění výživného, a tak vzhledem k exekuci povolené usnesením ze dne 29. dubna 1929 domáhá se dalšího zajištění výživného po rozumu § 372 ex. ř. Avšak z obmezení v § 372 ex. ř., že zajištění smí býti pokaždé povoleno jen pro tolik výživného, kolik ho ve lhůtách jednoho roku dospívá, jest zřejmo, že po uplynutí jednoho roku nelze prostě zajištění na další rok znovu povoliti, nedá-li dlužník dojíti znovu k exekuci pro splatné dávky, poněvadž by jinak ono časové obmezení pro zajištění bylo zbytečné. (Viz prof. Dr. V. Hora; Soustava exekučního práva str. 283 a Neumann; Kommentar zur Exekutionsordnung str. 1114, vyd. r. 1929.) Že po uplynutí doby, na kterou byla povolena exekuce zajišťovací vzhledem k povolení exekuce ze dne 28. dubna 1929, dlužník dal dojiti k nové exekuci pro neplacení výživného, není ani tvrzeno. Není tu tedy podmínek pro povolení exekuce zajišťovací podle § 372 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelka se odkazuje na správné důvody napadeného rozhodnutí. Tím se nejvyšší soud odchyluje od rozhodnutí sb. n. s. čís. 2381, v němž byla vyslovena zásada, že stačí jediné prodlení, by byla povolena další zajišťovací exekuce. To se stalo v úvaze, že nemůže býti smyslem zákona, by povinný pro jediné prodlení po celou dobu trvání vyživovací povinnosti byl vydán každý rok zajišťovací exekuci, i když svou povinnost řádně plnil. Stěžovatelčino tvrzení, že povinný zůstával přes zajišťovací exekuci s placením výživného v prodlení, takže mohla proti němu vésti téměř každý měsíc exekuci, nemůže dojíti povšimnutí, jsouc nedovolenou novotou. Její výtka, že rekursní soud, měl-li za to, že před každým obdobím jednoročního zajištění jest prokázati prodlení v placení, měl k usvědčení této okolnosti naříditi rok, jest bezdůvodná, neboť o rekursu jest rozhodnouti bez předcházejícího ústního jednání (§ 526 c. ř. s. a § 78 ex. ř.), a ani zjištěním takového prodlení by nebyl dokázán předpoklad pro povolení zajišťovací exekuce podle § 372 ex. ř., že pro splatné vyživovací splátky musela býti vedena již jednou exekuce.

Citace:

č. 10330. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 740-741.