Čís. 10147.Služební poměry železničních zaměstnanců. Pro osvobození od podúřednické zkoušky přichází v úvahu jen skutečná, nikoliv i fiktivní služební doba patnácti definitivních služebních let. (Rozh. ze dne 18. září 1930, Rv II 614/29.) Železniční zaměstnanec domáhal se proti československému státu zjištění, že mu přísluší ve smyslu výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 24.571 nárok na jmenování podúředníkem beze zkoušky se zpětnou platností od 1. července 1921 a by žalovaný byl uznán povinným zařaditi žalobce s platností a s finančním účinkem od 1. ledna 1921 do stavu podúředníků státních drah a poukázati mu podle toho příslušné požitky. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 24.571, mohli býti jmenováni podúředníky s platností od 1. ledna 1921 kromě jiných i výhybkáři, kteří dovršili 12 služebních let ve vlastností definitivního služebníka a složili všeobecnou zkoušku podúřednickou ve smyslu zkušebního řádu pro nižší službu železniční. Pro přechodnou dobu byli podle téhož výnosu od povinnosti, skládati všeobecnou zkoušku podúřednickou osvobozeni ze služebníků, kteří měli býti jmenováni po dvanácti definitivních služebních letech, ti, kdož měli k povyšovacím termínům 1. ledna 1921 a 1. července 1921 již patnáct definitivních služebních let. Doslov tohoto výnosu jest zcela jasný a neponechává pochybností o významu oněch ustanovení. Žalobce uplatňuje pro sebe nárok na jmenování podúředníkem beze zkoušky; musel by tedy ve smyslu právě uvedeného výnosu prokázati, že k řečeným termínům měl, ježto patřil do kategorie výhybkářů, 15 definitivních služebních let. Důkaz tento neprovedl. Podle osobního výkazu byl žalobce u státních drah zaměstnán od 15. března 1903 do 25. prosince 1903, od 1. března 1904 do 30. prosince 1904, od 27. srpna 1905 do 22. prosince 1905, od 27. března 1906 do 8. března 1908, načež od 9. března 1908 do 11. září 1908 konal vojenskou presenční službu, a byl pak u dráhy zase zaměstnán od 13. září 1908 do 31. prosince 1908, kdy byl pro nedostatek práce ze služby propuštěn. Teprve od 13. dubna 1909 sloužil nepřetržitě u železniční správy. Měl tedy k rozhodnému dní 1. červenci 1921 celkem 13 let, 3 měsíce, 8 dní skutečné služební doby, ježto bylo podle odst. II. B § 4 výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53.924, vydaného k provedení zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 222 o propočítání služební doby státních zaměstnanců pro obor správy státních drah odečísti od jeho skutečné celkové služební doby 15 let, 9 měsíců a 8 dní čekací dobu 2½ roků. Žalobce tvrdí, že do jeho skutečné služební doby je započítati i dobu, po kterou byl v zimě přechodně ze služby pro nedostatek práce vyřazen, avšak souhlasnými výpověďmi znaleckých svědků jest zjištěno, že dobu vyřazení zaměstnance ze služby u dráhy, k němuž došlo z jakéhokoliv důvodu a ať trvalo jakoukoliv dobu, nelze, stejně jako vojenskou službu presenční a válečná pololetí, která měla vliv jen na zvýšení služného, započítati do služební doby podle výnosu čís. 24.571/1921. Žalobce neprokázal podmínky pro jmenování podúředníkem s prominutím podúřednické zkoušky ve smyslu shora cit. výnosu, pročež žalobní žádání jest neodůvodněné. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil Důvody: Odvolatel směšuje neprávem předpisy o započtení služební doby pro postup v platu (ve služném) s předpisy upravujícími otázku způsobilosti státi se podúředníkem. Tyto předpisy jest dobře rozlišovati. Pro vypočtení služného podle zákona čís. 222/20 a podle výnosu ministerstva železnic ze dne 24. září 1921, čís. 53.924 o zařazení do platového stupně jest přípustné započtení služby vojenské a jiných služeb, jakož i mezidobí, po která služba konána nebyla. Doba takto vypočtená platí za služební dobu, jest směrodatnou pro přiznání stupně služného, není však efektní skutečnou služební dobou, od jejíhož projití závisí podle výnosu ze 24. září 1921 čís. 24.571 osvobození od povinnosti skládati podúřednickou zkoušku. Kdežto podle oněch předpisů mohlo žalobci býti přiznáno služné i za dobu ve službách dráhy neztrávenou a nerozhoduje pro délku služební doby doba efektivně ve službách dráhy ztrávená, není tomu tak, pokud jde o osvobození od povinnosti složití zkoušku podúřednickou. Také předpisy mzdového řádu, jehož se odvolatel dovolává (příloha k úřednímu listu čís. 26/1913), podle nichž se neodpočítává doba, po kterou za určitých podmínek byla služba přerušena, týkají se jen poznání vyššího stupně platového, ale neplatí pro vypočtení skutečné služební doby, upravujeť výslovně jen poměry mzdové. Ustanovení výnosu čís. 24.571/21 jest jasné, jak správně první soud usuzuje. Podle tohoto předpisu jest podmínkou pro jmenování výhybkáře podúředníkem především dobrá kvalifikace, dovršení 12 služebních let ve vlastnosti definitivního služebníka a složení podúřednické zkoušky. Osvobozeni od povinnosti složití podúřednickou zkoušku mohou býti jen ti služebníci, kteří k povyšovacímu termínu 1. ledna 1921 neb 1. července 1921 mají 15 definitivních služebních let. Rozhoduje skutečná, nikoliv fiktivní služební doba. Do ní se nepočítají vůbec mezidobí, ve kterých skutečná služba konána nebyla. Je nesporno, že odvolatel neměl plných 15 let skutečné služby definitivní, což sám přiznává, vypočítávaje si služební dobu s připočtením oněch mezidobí na 17 let, 8 měsíců a 10 dnů. Bez započtené mezidobí, po která odvolatel skutečné služby nekonal, nečiní žalobcova služba 15 roků, jak správně první soud zjistil, které zjištění odvolatel ani nenapadá, trvaje jen na tom, že jest ona mezidobí připočísti ke službě skutečně vykonané. Že ona mezidobí nelze započísti ustanovuje také výslovně výnos z 15. listopadu 1922, čís. 39.990 vyhlášený v úředním listu ředitelství státních drah v Brně ze 4. listopadu 1922 čís. 52 jako příkaz čís. 289. Odvolatel nemá tudíž nárok na osvobození od povinnosti složití podúřednickou zkoušku a, ježto tuto zkoušku nevykonal, nemá nárok na jmenování podúředníkem. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody: Po právní stránce posoudil odvolací soud věc správně a lze k jeho důvodům odkázati a jen ještě podotknouti, že výnosem ministerstva železnic ze dne 24. září 1921 čís. 24.571 měla býti příznivěji hodnocena delší než dvanáctiletá služební činnost a znalosti a zkušenosti touto delší dobou ve službě nabyté a proto byla výnosem přiznána zvláštní výhoda, zproštění od povinnosti všeobecné zkoušky podúřednické, těm zaměstnancům služebnické skupiny, kteří překročili jíž značně dvanáctiletou dobu, — jinak k jmenování podúředníkem za dalších podmínek odst. II výnosu čís. 24.571/1921 předepsanou, — a vykazovali k povyšovacím termínům, k 1. lednu 1921 nebo k 1. červenci 1921 skutečně vykonanou službu 15 roků v definitivním služebním poměru.