Čís. 1411.

O »zadržení« ve smyslu §u 183 tr. zák. lze mluviti jen tehdy, odpírá-li bezprávně ten, komu byla věc svěřena, ji vydati přes to, že nastala povinnost k vydání, předpokládaje, že tento bezprávný stav chce učiniti trvalým.
(Rozh. ze dne 10. prosince 1923, Kr I 1363/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 18. listopadu 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §u 183 tr. zák. a opravil rozsudečný nález nalézacího soudu, pokud jím vyřčeno bylo, že obžalovaný zadržel si »kolo«, v ten způsob, že zadržel si různé součástky kola, které mu bylo svěřeno k opravě, v hodnotě, převyšující 200 Kč.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje pouze důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Dovozuje, že se obžalovaný nedopustil ničeho trestného tím, že přes opětovné vyzvání P-ovo nespravil rozlámaného kola, jež mu P. s příslušnými součástkami za účelem opravy svěřil. Jde prý o pouhý poměr soukromoprávní: P. jako přikazatel jest oprávněn žalovati stěžovatele na dodržení smlouvy, t. j. na vykonání převzatého díla (opravy kola), po případě na náhradu škody. V žádném případě prý nelze mluviti o tom, že si obžalovaný zadržel kolo, kdyžtě rozsudek sám zjišťuje, že jednak zaměnil některé součástky kola za jiné a jednak že bezprávně nakládal jinými součástkami, které nyní chybí, kola samého však ani nezadržel ani si nepřivlastnil. Stížnosti lze přiznati jen z části oprávnění. Činnost, spadající pod trestní sankci §u 183 tr. zák. záleží v loni, že pachatel svěřený mu statek si přivlastňuje nebo jej zadržuje. Pojem přivlastnění předpokládá bezprávnou disposici věcí proti vůli oprávněného; o zadržení lze mluviti jen tam, kde ten, jemuž věc byla svěřena, bezprávně odpírá ji vydati, přes to, že nastala povinnost k vydání, předpokládaje, že tento bezprávný stav chce učiniti trvalým. Pouhé nevrácení věci včas nestačí, nýbrž bylo by nutno zjistiti okolnosti, z nichž lze s jistotou usuzovati, že pachatel měl zřejmý úmysl, svěřenou věc nevrátiti. V tomto případě jest zjištěno, že obžalovaný, převzav rozbité kolo a jeho součástky od Václava P-а k opravě, s opravou po několik měsíců otálel a přes opětovné upomenutí kola ani jeho součástek nevrátil. Teprve, když naň P. učinil trestní oznámení, složil u obecního úřadu kolo s libovolně sestavenými součástkami, k sobě se vůbec nehodícími, pocházejícími z různých kol, nikoliv z kola P-ova. Dále zjistil prvý soud, že obžalovaný pravých součástek svěřeného mu kola, z nichž již duše a gumový plášť mají hodnotu přes 200 Kč, vrátiti nemůže, poněvadž jich bezprávně použil jinak. Z těchto zjištění vyplývá, že obžalovaný nejen zadržel, ale také si přivlastnil součástky kola, poněvadž jimi naložil bezprávně proti vůli P-ové způsobem, který přísluší toliko vlastníkovi. Naproti tomu není v rozsudku dostatečného základu pro náhled, že si obžalovaný zadržel také kolo samo, bez chybících součástek, t. j. že se mu jednalo o to, by je vůbec nevrátil. Neníť zjištěno ani, že jím bezprávně nakládal, ani že se rozhodl, nevrátiti je vůbec, když byl o vrácení upomenut. Jeho chování v této věci nasvědčuje spíše tomu, že otálel s opravou proto, poněvadž ji měl provésti bez náhrady, a že mezitím použil součástek P-ova kola jinak, ale nelze z něho s jistotou usuzovati, že chtěl také kolo samo trvale podržeti a je P-ovi vůbec nevrátiti. Odsouzení obžalovaného pro zpronevěru součástek kola v hodnotě přes 200 Kč odpovídá tudíž zjištěnému stavu věci i zákonu; pokud byl obžalovaný uznán vinným, že si zadržel také kolo samo, bylo nutno rozsudečný nález opraviti, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 582-583.