Čís. 10103.

Proti usnesení úpadkového komisaře, že se peníze, před vyhlášením úpadku zabavené v exekuční věci proti úpadci uvolní ve prospěch úpadkové podstaty a že po právoplatnosti tohoto usnesení budou vydány správci úpadkové podstaty, jde rekurs na vrchní soud. Byl-li rekurs podán na krajský soud jako soud úpadkový, bylo na něm, by postupoval podle § 44 j. n. (§ 172 konk. ř.).
(Rozh. ze dne 29. srpna 1930, R I 666/30).
Úpadkový komisař vydal usnesení, že 2000 Kč, zabavených v exekuční věci před vyhlášením úpadku na dlužníkovo jmění, bude vydáno správci úpadkové podstaty ve prospěch podstaty. Důvody: V exekuční věci bylo dne 7. ledna 1930 zabaveno 2000 Kč. Usnesením ze dne 27. ledna 1930 bylo prodejové řízení v exekuční věci zastaveno a právo zástavní, ježto ho bylo nabyto v posledních šedesáti dnech před zahájením vyrovnacího řízení ve smyslu § 12 vyr. ř. zaniklo. Vydávají se proto tyto peníze správci podstaty ve prospěch úpadkové podstaty. Do tohoto usnesení podal vymáhající věřitel rekurs na krajský soud (úpadkový soud), jenž rekurs odmítl. Důvody: Stížnost napadá usnesení úpadkového komisaře. Podle § 176 druhý odstavec konk. ř. lze opatření a rozhodnutí úpadkového komisaře napadati rekursem k vrchnímu soudu, pokud úpadkový řád neustanovuje jinak. Případu, ve kterém by měl býti podán rekurs k úpadkovému soudu, tu není. Jelikož stížnost byla podána ke krajskému soudu (úpadkovému soudu), tudíž k soudu nepříslušnému pro stížnost proti rozhodnutí úpadkového komisaře, bylo stížnost odmítnouti.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by, nehledě k důvodu, pro nějž rekurs odmítl, o něm dále jednal. Důvody:
O 2000 Kč, zabavených v exekuční věci, bylo podle úpadkových spisů, pokud se týče podle protokolu ze dne 30. června 1930 jednáno před úpadkovým komisařem a prohlásil při tomto roku úpadkový komisař usnesení, že se tyto peníze uvolní ve prospěch úpadkové podstaty a že po pravoplatnosti tohoto usnesení budou vydány správci úpadkové podstaty. Nešlo tudíž o rozvrhové usnesení okresního soudu, jímž bylo rozděleno nejvyšší podání docílené v soudní dražbě zahájené k návrhu správce podstaty (§ 119 konk. ř.), ani o rozvrh 2000 Kč pro věřitelku Antonii H-ovou soudně zabavených, nýbrž o to, zda 2000 Kč zabavených ještě před vyhlášením úpadku patří do společné úpadkové podstaty (§ 50 konk. ř.). Řešiti tuto otázku není vyhraženo exekučnímu soudu. Není proto pochybnosti, že usnesení ze dne 30. června bylo právem vydáno za úpadkového řízení a úpadkovým komisařem. Na tom nic nemění okolnost, že rekursní soud vydal své rozhodnutí pochybeně v exekuční věci tam blíže označené, ani, že prvý soud snad důsledkem toho opatřil rozhodnutí rekursního soudu značkou exekučních spisů. Bylo proto rekurs říditi na vrchní soud. Ale to neopravňovalo rekursní soud, by rekurs prostě odmítl, nýbrž měl za tohoto stavu věci postupovati podle § 44 j. n. a § 172 konk. ř.

Citace:

č. 10103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 273-274.